Uvědomují si politické elity Západu rizika eskalace války?

Ukrajinský prezident se dožaduje, aby mu byly ze Západu dodány zejména raketomety, které by zničily postupující ruská vojska. Současně také hovoří o potřebě mobilizovat dalších 300 tisíc vojáků.

 Poslat do kafemlýnku války proti ruské vojenské mašinerii desítky tisíc nevycvičených vojáků znamená jejich neblahý konec. Alespoň tedy velké části z nich.

Rusové zatím vedou operaci na Ukrajině jako lokální válku. Prezident Putin nevyhlásil, tak jak čekali někteří západní analytici, válku Ukrajině, která by mu umožnila mobilizovat v podstatě miliony nových vojáků. Chce tedy držet tuto válku jako lokální i nadále. Jeho cílem je obsazení co největší části ruskojazyčných oblastí na jihu a východě Ukrajiny.

Před pár dny se objevilo ve světových médiích vyjádření bývalého amerického ministra zahraničí dvou amerických prezidentů Henryho Kissingera.

Ten, jak známo, umožnil Spojeným státům trpělivým jednáním s vietnamskými komunisty, odchod z vietnamského bojiště, sice s jistou ztrátou prestiže, ale v zásadě důstojně.

Byl také architektem paktu mezi Spojenými státy a Čínou. Paktu namířeného proti tehdy se rozpínajícímu Sovětskému svazu. Je to tedy člověk, který zná dobře všechny zákruty světově politiky. A pokud takový muž doporučuje, aby Západ přiměl prezidenta Zelenského k vážným mírovým jednáním, má to už nějaký význam. Sny některých našich, ale zejména polských a pobaltských politiků o tom, jak ukrajinské tanky vítězně vjíždějí do Kremlu, jsou z říše sci-fi.

Ani ekonomický kolaps Ruska se nekoná a konat se nejspíš ani nebude. Ruský rubl zpevnil. Platební a obchodní bilance, díky zákazu dovozu západního zboží v rozsahu desítek miliard eur, je zdravá.

Sankce, vyhlášené proti Rusku jsou dvousečné. A Rusko až na výjimky zatím nepřistoupilo k protisankcím, např. okamžitým zastavením dodávek zemního plynu či některého z průmyslových kovů do západních států.

V západní Evropě, a díky neschopné české vládě zejména v Česku, dochází k vysoké inflaci. Vysoká inflace v důsledku raketového růstu cen plynu a rychlého růstu cen potravin a energií, postihuje silně koupěschopnost a kupní sílu evropského obyvatelstva. Jinak řečeno, promítá se s různou intenzitou v různých zemích do životní úrovně obyčejných lidí.

Odhadl jsem už v některých svých předchozích článcích, že reálná průměrná mzda v Česku (o něco méně i reálné důchody) letos poklesne o cca 15%. Je to velmi nepříjemná indikace poklesu životní úrovně širokých vrstev českého obyvatelstva. Pokud dojde k další eskalaci války na východě Evropy, což může nastat poté, co Zelenský přivede na bojiště statisíce dalších vojáků, neboť v Rusku může dojít k vyhlášení mobilizace a k přechodu této země na válečný stav, včetně mobilizace milionů nových vojáků.

Je nejvyšší čas konflikt ukončit. Začít vážně jednat. Představa Zelenského, že Rusové bez dalšího ustoupí na své pozice z 24. února, tedy před zahájením válečných operací, je poněkud chimérická.

Bezstarostnost evropských politických elit

Velmi podrobně jsem v minulosti studoval události předcházející vznik I. světové války. Na vzniku této války se podílela nekvalifikovanost, lehkomyslnost a hazardérství tehdejších politických a vojenských elit. Ty nedokázaly docenit, že v podstatě lokální konflikt, kdy si to Rakousko-Uhersko bude „vyřizovat“ se Srbskem, může skončit celoevropskou válkou, znamenající desítky milionů obětí a velké strádání všech, vojáků i civilního obyvatelstva.

Německý císař, ačkoliv Německo nemělo žádné vážnější problémy s Ruskem, dal bianco šek rakouskému generálnímu štábu k provedení vojenské operace proti Srbsku, i když věděl, že to znamená konflikt s Ruskem. A ruský generální štáb vyhlásil mobilizaci a po jejím uskutečnění sdělil ruskému carovi, že už nelze poslat vojáky domů.

Francouzské politické elity snily o zpětném získání Alsaska a Lotrinska, které uchvátilo Německo v roce 1871 po vítězné válce s Francií. Británie se ráda přidala k Francii, i když důvody pro válku s Německem nebyly zřejmě příliš vážné. Bez spojenectví s Británií by do "toho" Francie těžko šla. Část politických elit se domnívala, že bude možné uskutečnit nějaký usmiřovací kongres, který by odvrátil válku, tak jako několikrát předtím v předchozích desetiletích. A Belle epoque skončila. V důsledku války padly tři dynastie – ruská, německá a rakouská. V Rusku proběhla bolševická revoluce a Německo se po Versailleském míru vydalo na cestu revanše, která skončila II. světovou válkou. Ta byla ještě větší katastrofou nežli ta I. světová válka.

Problémem těchto dní a týdnů je, že ve válce je jedna z jaderných mocností, která má mocný jaderný potenciál, o němž by bylo naivní se domnívat, že jej za žádných okolností nepoužije.

Představy Britů o tom, jak pošlou do Černého moře svou flotilu, která rozstřílí tu ruskou a umožní export ukrajinského obilí, jsou prostě fantaskní. B. Johnson svou neústupnou politikou vůči EU přivedl Severní Irsko na cestu odchodu z Velké Británie. Teď se chce vrhnout do nového dobrodružství. Obávám se, že pokud by Turecko připustilo proplutí britské flotily do Černého moře, budou Rusové tuto přímou konfrontaci s jednou se zemí NATO považovat za casus belli. To je další riziko vedle eskalace konfliktu dodávkami zbraní a navýšení početních stavů ukrajinské armády, která může vést Rusko k rozhodnutí o použití jaderných zbraní.

Evropské politické elity a také ti, kdo rozhodují ve Spojených státech – neméně tak i prezident Putin a jeho nejbližší – by měli rychlým a věcným jednáním riziko jaderného konfliktu vyloučit.

Jiří Paroubek