Vrátit lidem možnost žít

obrazek
7.3.2019 12:43
Společenský model, který vytváří tolik nerovnosti a nespravedlnosti a ohrožuje našim dětem a vnukům samotný život na Zemi, to už není model. To je nesmysl, prohlašuje společenství francouzských odborářů, ekologů, nevládníků, charitativních organizací a dalších skupin, které předkládají 66 zásadních návrhů „sociálního a ekologického paktu“, ovlivněného i bojem „žlutých vest“.

Připomíná to spíše program vlády, píše Le Nouvel Observateur o 66 návrzích, které 5. března předložilo 19 různorodých organizací, od odborů a ekologů až po katolickou charitu.

https://www.nouvelobs.com/economie/20190305.OBS10677/66-propositions-le-programme-commun-des-syndicats-et-ong-pour-le-grand-debat.html

Nejde o výkřik do tmy. Jejich „sociální a ekologický pakt“ si razí cestu do celonárodní debaty, kterou prezident Emmanuel Macron vyhlásil pod tlakem protestů, jež přežily zimu a chystají zesílení. Čtyři kola takových debat proběhnou už v nejbližších dnech. Může to změnit jejich ráz, protože s ničím velkým a zásadním se zatím nepočítalo.

Prezident Emmanuel Macron sice nešetří radami pro budoucnost Evropské unie, ale doma je zjevně bezradný před vzpourou „žlutých vest“, zástupců opomíjených provincií a lidí, kteří už odmítají žít v pracovní chudobě. Kruté zásahy policie, která si možná pomáhá provokatéry, už vyvolaly pozornost Spojených národů. Vláda zkouší oslovit veřejnost drobnými ústupky a úlevami. A páru má popustit také veřejná debata nad návrhy občanů, organizovaná ovšem tak, aby utonula v bezvýznamných maličkostech.

To se nejspíš nepodaří. Sociální a ekologický pakt předkládají těžké váhy. Je to možná příprava „žlutých vest“ na evropské volby.

Nové politické, sociální a ekologické spojenectví ohlásil bývalý ministr životního prostředí Nicolas Hulot, fotograf a dokumentarista ověnčený metály i skutečnou popularitou a vlivem. Ve vládě prezidenta Macrona působil jen krátce. Odstoupil na konci loňského srpna, protože nenacházel podporu pro boj proti klimatickým změnám a cítil bezmoc proti tomu, jak vláda podléhá tlaku lobbistů.

Sociální páku paktu reprezentuje především Laurent Berger, generální tajemník odborové konfederace CFDT, která je velikostí srovnatelná s levicovou CGT. Má blízko ke „žlutým vestám“, snaží se být zprostředkovatelem jejich vyjednávání se státní mocí. Také on je charismatickou osobností vytrvale ve světle kamer. Hlavní myšlenkou, názvem či mottem předkládaného souboru návrhů je „vrátit lidem možnost žít“ ( le pacte de pouvoir de vivre). Předložených 66 návrhů představuje sadu prvků, ze kterých by se měla skládat nová společnost, soudí Le Nouvel Observateur.

Mimochodem, stejnou logiku má i americký Green New Deal, který předložilo levicové křídlo americké Demokratické strany jako návrh kongresového usnesení. Návrh bude projednáván nejprve v Senátu Spojených států. Klade mobilizační cíle jak v oblasti ochrany klimatu (odchod od fosilní energie do deseti let), tak v sociální oblasti (zdvojnásobení minimální mzdy, právo na práci, veřejné zdravotní pojištění).

https://www.congress.gov/bill/116th-congress/house-resolution/109/text

Prosazuje jej skupina mladých poslanců Sněmovny reprezentantů, která se opírá o hnutí zdola a disponuje širokým aktivistickým zázemím ve svých obvodech i v dalších státech. To je důvod, proč se nikdo ze senátorů, kteří chtějí vstoupit do primárek prezidentských voleb, proti návrhu Green New Deal nepostaví. I když nakonec návrh neprojde, jak prorokují mnozí, všechny požadavky budou vneseny do veřejné debaty – autoritativně, prostřednictvím hlavních médií a ve sporu, který se přenese na místní úroveň.

Také v Česku na sklonku loňského roku zaznělo něco podobného. Manifest 2000 slov v čase klimatických změn přednesla skupina mladých akademiků.

https://artalk.cz/2018/11/02/manifest-2000-slov-v-case-klimatickych-zmen/

Jejich sociální situace je neutěšená:

Nevíme, co bude příští rok, smlouvy končí v prosinci a v prosinci se také dozvíme, jestli nám z grantového koláče něco nadrobili. Spokojujeme se s prací na krátkodobé úvazky a se skrytým švarcsystémem pracovních dohod a odměn. Ostatně, proč bychom na tom měli být lépe než většina populace? Necháváme si líbit výjimku ze zákoníku práce, která od počátku devadesátých let umožňuje donekonečna obnovovat smlouvy na dobu určitou.“

Začínají si uvědomovat, že cesta z kleští vede přes sdružování a spolupráci:

„Naše společnost se rozkládá, propadá se do dluhové pasti, stravují ji nízké mzdy a generační obměna v rozhodujících postech vázne. Otázka je, jakou roli v tom hraje česká akademická obec. Akademická obec odráží společnost: je uzavřená, zkorumpovaná a často jí vládnou nedůvěryhodní lidé. Je třeba vynalézat způsoby, jak je přimět k odchodu. Měli bychom vytvářet komunity a poskytovat podporu kolektivnímu jednání, ze kterého mohou vzejít podněty ke změnám. Beze struktur založených na vzájemné spolupráci nebudeme mít odkud čerpat odvahu postavit se drastickým neoliberálním opatřením, která známe především ze Západu, ale čím dál častěji se prosazují i zde.“

Jenže času je málo, je tu souběh katastrof:

„Nacházíme se v krizovém období, kdy máme poslední šanci zabránit nevratným změnám klimatického systému. Máme pouhých dvanáct let na transformaci globální ekonomiky závislé na fosilních palivech. Chceme-li předejít masovému vymírání živočišných druhů, člověka nevyjímaje, následující dva roky budou rozhodující. Pokud potřebné změny společnými silami neprosadíme teď, v budoucnosti již lidstvo nebude mít možnost své chyby napravit. Zřejmě musely úplně dozrát všechny vadné prvky, obsažené už v základech a ideologii tohoto systému, abychom si uvědomili, že trh přírodu a životní prostředí využívá jen jako levné odkladiště svých důsledků a problémů.“

Náprava se neobejde bez hluboké proměny celé společnosti:

„Jako kritičtí vědci a vědkyně můžeme přispět nejen k adaptaci na klimatické změny, ale především k jejich pochopení. Tomu ale musí předcházet zmírnění dopadů oteplení klimatu. Je na čase, abychom klimatickou změnu stanovili jako hlavní předmět zájmu vedle našich odborných zaměření. Můžeme ji uchopit jako příležitost k hluboké proměně celého systému naší civilizace.“

Hnutí „žlutých vest“ a velké vzryvy sociální a ekologické odpovědnosti, které zpochybňují systémy v různých částech světa, mají tedy stejné kořeny, spočívající v odtrženosti vládnoucích vrstev od běžného života a v zaslepenosti krátkodobým ziskem, za kterým však číhají smrtelné hrozby.

Souhrn požadavků politického, sociálního a ekologického paktu francouzské reformní levice otiskl deník Le Monde. Svorníky mezi sociálním a enviromentálním představuje například problém energetické chudoby. Lze jej zmírňovat a protahovat příspěvky a dotacemi, ale nápravu představuje zákaz výstavby špatně izolovaných budov a peníze na renovace a zateplování. Mimochodem právo na důstojné bydlení představuje vůbec první skupinu 66 požadavků. Vévodí jí zastropování nájemného a požadavek na rozsáhlou výstavbu sociálních bytů, které však nesmí být koncentrovány do ostrovů chudoby.

https://www.lemonde.fr/idees/article/2019/03/05/les-66-propositions-du-pacte-pour-le-pouvoir-de-vivre_5431464_3232.html

Další požadavky se týkají dostupnosti vzdělání, včetně návrhu výkazu (!) celoživotního vzdělávání. Samozřejmostí jsou mzdové požadavky a odpor proti zneužívání termínových a částečných úvazků. Věci mezigenerační solidarity zahrnují průběžný důchodový systém s výplatami, které nejdou pod minimální mzdu. Druhou polohou jsou sociální záruky pro mladou generaci.

O rovnosti pohlaví se mají děti učit od co nejnižšího věku. Povolání obsazená převážně ženami vyžadují revizi platového ohodnocení. Důrazná kontrola pracovního trhu musí zasahovat i proti diskriminaci. Další sada požadavků hájí právo na azyl pro migranty a zasazuje se o vstřícnou politickou integraci.

Ve všech jídelnách by měly být běžné obědy z produktů organického zemědělství. Je třeba zpřístupnit místní ekologickou produkci a organizovat lokální ekonomické cykly, ekonomiku krátkých vzdáleností.

Požadavky do sféry hospodářství a financí: Platy vedoucích funkcionářů přizpůsobit sociálním efektům jejich činnosti, ne pouhé ziskovosti. Podniky musí tvořit klimatické strategie vyhovující Pařížské dohodě. Výplatu dividend a odkup vlastních akcií (forma rozdávání peněz akcionářům) je třeba důrazněji zdanit. Podmínit veřejnou podporu podniků tomu, jak jsou solidární s územím, na kterém působí. Podpořit sociální solidární ekonomiku (družstva, vzájemná pomoc, sdružení) a modely sociálně odpovědného podnikání. Prosazovat zvláštnosti francouzského neziskového sektoru také politicky na evropské úrovni.

Zastropovat příjmy generálních ředitelů, nastavit odstup nejnižšího a nejvyššího platu. Valorizovat sociální podporu podle vývoje pracovních příjmů. Zavést vyšší progresivitu příjmových daní, zdanit velká dědictví, zrušit zvýhodnění kapitálových příjmů. Daňové výjimky umožnit jen tam, kde pomáhají zaměstnanosti, přechodu k ekologické produkci a sociálním investicím do kvality života. Soustředit síly na boj proti daňovým únikům.

A teď pozor – uhlíková daň. Protesty „žlutých vest“ byly proti ekologizaci dopravy? Omyl! Byly proti zaslepeným technokratickým řešením na úkor těch, kdo se nemohou bránit. Proto najdeme mezi 66 požadavky i tento:

„Skončit s úlevami uhlíkové daně pro určité sektory, zejména sektor letecké a námořní dopravy, v evropském systému obchodování s emisemi a v těžké silniční dopravě.“

Stanovit konec dieselových motorů, poskytnout státní dotace železnici, zavést povinné vyjednávání podniků a regionálních vlád o veřejné dopravě pro zaměstnance, a dát příspěvky i těm, kdo se svezou s někým autem (na benzín) nebo přijedou na kole (na gumy).

Participace: Vytvářet místní participativní rozpočty pro přechod k bezuhlíkaté budoucnosti – 10 miliard euro dá stát, vyjednává se o 10 procentech místních rozpočtů a 10 procentech rozpočtu Národní agentury pro renovaci měst. Zaměří se to na akce ve prospěch obnovitelných zdrojů, energetických úspor a vytváření pracovních míst, která nelze přenést jinam. Je nezbytné zajistit podporu zaměstnancům i podnikům, na které dolehnou důsledky ekologizace výroby.

Uhlíkovou daň je třeba přizpůsobit požadavkům Pařížské dohody, ale její výnos musí být vrácen domácnostem a na financování přechodu k bezuhlíkové společnosti. Zrušit dotace a daňové úlevy, které škodí prostředí a přírodnímu bohatství. Ekologické investice by měly dosahovat 55–85 miliard ročně. Obchodní a investiční politiku EU je třeba podřídit klimatickým, enviromentálním a sociálním potřebám.

Nakonec je sada společenských a politických požadavků, včetně podpory sdružování a odborů. Vytváření občanských rad pro posuzování zákonných návrhů a s právem interpelace politiků / jako vystřižené ze Silné demokracie Benjamina Barbera nebo Anarchismu doby dostatku od Murraye Bookchina /. Podporovat občanské iniciativy. Ve správních radách musí být polovina zástupců zaměstnanců. Povinné vyjednávání v podnicích o základní orientaci z hlediska přínosů finančních, sociálních, enviromentálních a společenských. Prostor pro připomínky zaměstnanců. Všichni zaměstnanci musí mít možnost účasti při vyjednávání o sociálním programu podniku.

Tolik stručná informace. Znalci francouzského života by jistě vytěžili víc, snad to někdo nabídne.

Když však shrnu všechna tato sdělení, je zřejmé, že levice není mrtva. Je jen jinde, než kde bychom ji hledali.

(zf)

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

zbynek-fiala

Vybral jsem pár řádek z obsáhlého prohlášení.

 

amiourful

Jak vidno, tak akademici jsou hodně odtrženi od reality, protože si dali pozor, aby to podstatné neřešili vůbec.