Zakryju oči a bubák zmizí

Fiala Zbyněk
10.4.2020 11:32
Tvrzení, že zelenou politiku si teď nemůžeme dovolit, lze ve skutečnosti velmi snadno obrátit. Koronavirus ukázal, že si nemůžeme dovolit nebrat zřetel na zákony přírody a nahrazovat je dětinsky zjednodušeným obrazem světa, ve kterém existuje jen to, co se dá v nejbližším čtvrtletí prodat.

Největší krize za dvacet, sedmdesát, sto let? Největší krize v dějinách lidstva? Pryč jsou březnové úvahy, že pandemie změní hospodářské statistiky o pár desetin procenta. Začíná nám docházet, že situace je opravdu vážná. Nejen, že lidi umírají, ale ke všemu nikdo nekupuje auta a možná ještě dlouho kupovat nebude, protože není kde, není za co a není proč. Za rok, za dva na tom budeme líp, jenže mezitím posílí i konkurence. Elektromobilita bude opět o něco zralejší (výzkum se nezastavil), a tak mnohem větší okruh spotřebitelů usoudí, že ta dnešní auta už nemají perspektivu. A investice bez perspektivy, to nedává smysl.

Už jen nad tímto jednotlivým faktem (a desetinou naší ekonomiky!) začínáme tušit, co všechno bude třeba změnit. Návrat k „normálu“? Svět se nezadržitelně mění. Zaznělo to také z úvah ve Financial Times, jestli krize způsobená pandemií znamená odklad různých zelených dohod a dalších forem boje proti klimatickým změnám. Těžko, zní odpověď. Spousta velkých společností už na tom postavila svoji konkurenční výhodu. Virus vývoj spíše urychlil.

Přibývá názorů, že hlavní obětí koronaviru bude globalizace. Neznamená to, že všechny mezinárodní vazby budou zpřetrhány, ale začneme si víc vážit resilience, schopnosti krizím odolávat. Nemůžeme spoléhat na druhé v situaci, kdy všichni potřebují stejně naléhavě totéž. Žádoucí řešení, větší soběstačnost a ekonomika na krátkou vzdálenost, nás nemusí vyjít dráž. Stačí si uvědomit, že asi 30 procent globálních příjmů (či příjmů vyspělého světa) plyne k vlastníkům kapitálu, jak spočítal Thomas Piketty. Když odřízneme tuto zbytnělou rentu, zásobování zblízka může být nejen bezpečnější, ale zároveň také levnější a kvalitnější, neošizené.

Odstrašování před deglobalizaci proto nemusíme brát vážně. Odolná, suverénní, soběstačná ekonomika zaprvé přebírá jen to, co jde, a za druhé, dnes už neznamená izolaci, je tu přece internet a spousta příležitostí ke globální spolupráci. Ale ani ta nemusí být centralizovaná, máme tu krásný příklad wikinomics, čili rozptýlené otevřené spolupráce, která nasává pomoc z celého světa nad dobře definovanými dílčími úkoly, moduly. Vývoj modulu sdružuje spolupracující specialisty. Ve wikipedii jsou to slovníková hesla, při navrhování operačních systémů jsou to jednotlivé funkce a služby, při konstrukci strojů a zařízení zase funkční uzly a díly.

Urychlila se také mezinárodní spolupráce vědy, informuje na stránkách Foreign Affairs členka vedení Oxfordské univerzity Luise Richardsonová. Tedy, urychlila se spolupráce i věda. Za pár dní se začne testovat na dobrovolnících vakcína proti koronaviru z oxfordského Jenner Institutu, ale to by nebylo možné, kdyby se předtím netestovala souběžně na modelech v laboratořích Rocky Mountain v USA a v australských laboratořích sdružení CSIRO. Výroba ve velkém je plánována v Itálii, Indii a Číně. Tohle je trochu jiná globalizace, ve které převládá globální zájem, nikoliv globálně přelétavý kapitál.

Náš domácí život se změnil přímo bleskově. Omezení nás přinutila myslet jinak. Nastal obrovský rozvoj práce na dálku, videokonferencí, zdravotnických mobilních aplikací. Náhrada dovážených výrobků se napřed improvizovala, a pak převedla do standardních podmínek. Pomohlo bleskové propojení vědy s výrobou. A taky upuštění od buzerujících poptávkových řízení, ve kterých vyhrává uchazeč s nejlepší technikou zákulisního boje. Vláda je akceschopná, napravuje chyby, koordinuje práci dříve řevnivých rezortů. Byla by chyba vracet se „k normálu“, když alternativy jsou schůdné a efektivní.

Situace bude trochu složitější v tom, že vedle strachu ze světa na nás dolehne také nedostatek peněz. Česká republika je na tom se zadlužením mnohem lépe než kdokoliv v okolí, ale obrovské výdaje na pouhou záchranu povedou samozřejmě k podstatně skromnějším poměrům v budoucnosti. Naštěstí si můžeme peníze natisknout sami. Dokonce bychom se s tím mohli vejít i do stávajících nebo jen lehce doladěných zákonů.

Připomeňme, že jsou tři druhy peněz. Jedny, které vzniknou na úročený dluh v podobě úvěru nebo půjčky v bance. Napřed tedy vznikly peníze, a pak kupuji zboží. Když se napůjčuje moc, vzniká inflace a centrální banka ji brzdí zvyšováním úrokových sazeb. Proto chce mít na tyto peníze monopol. Zákon je chrání jako zákonné platidlo, které musí každý přijmout. Těmito penězi se platí daně. Kdo chce tisknout tyto peníze, musí si založit banku, sehnat půl miliardy a získat licenci od ČNB.

Pak však mohou být peníze, které nemohou vyvolat inflaci a mohly by být mimo pozornost ČNB. Mohou to být peníze LETS, které jen usnadňují výměnu zboží – našel jsem protistranu, se kterou je směním za to svoje zboží (nebo službu). Peníze to jen zaúčtují a pomůžou rozšiřovat záběr systému. Nebo časové peníze (Hours), kdy se směňuje práce. Při troše vynalézavosti mohou tyto peníze pokrýt transakce lokální ekonomiky ve značné části toho, co se v místě vyrobí a spotřebuje. Musí tam být koordinátor, který neustále sleduje, zda nevznikají slepé uličky, kde někdo nemá za co tu místní měnu utratit. Dala by se s ní platit i část místních poplatků na krytí nějakých místních služeb. Tyto úvahy teď stojí za to rozvíjet.

Nejsnáze směnitelné jsou potraviny, energie, nájmy v obecních bytech, různé stravovací, kulturní a vzdělávací služby. Zejména komunitní energetika se přímo nabízí. Tím vstupuje do cesty snahám prodloužit příjmy uhlobaronů a překlopit je do jaderných investic. Jsem však přesvědčen, že decentralizované obnovitelné zdroje energetiky to vyhrají. Vedle toho, že energetiku demokratizují a posouvají možnost resilience i na úroveň obcí a domácností, pomalu se prosazují i cenově. Jejich potenciál je v ČR obrovský.

Například větrná energie by se mohla v Česku prosadit ve stejném rozsahu jako v jižním Německu, kde je podobná krajina i podobný přístup k její ochraně. Jak jsem se dozvěděl v Ústavu pro výzkum atmosféry AV ČR, vítr nám fouká taky podobně. Podle Davida Hansliana, který se tomu věnuje, v Česku existuje nezanedbatelné množství lokalit, kde větrné elektrárny postavit lze a jejich náklady mohou být kolem koruny padesát nebo dvou korun za kilowatthodinu. Řádově odhaduje, že v České republice bychom mohli pořídit 10 – 20 procent elektrické energie z větrných elektráren.

Obrovský je prostor pro snižování energetických nákladů české ekonomiky. Třeba v budovách, kde se dnes používá 53 petajoulů energie z uhlí, lze do roku 2030 ušetřit rekonstrukcemi a výstavbou pasívních budov dokonce přes 60 petajoulů energie (některé budovy mohou vyrábět přebytky energie). Uvedená čísla jsou od ředitele oborového sdružení Šance pro budovy Petra Holuba, který zároveň informuje, že energeticky pasívní novostavba, to nejlepší, co se dá s běžnými ekonomickými a stavebními prostředky postavit, nemusí být o moc dražší, maximálně o 5 – 8 procent, ale je tady možná podpora 300 nebo 450 tisíc korun z programu Nová zelená úsporám.

Lukáš Hataš z Asociace pro elektromobilitu ČR zase upozorňuje na výhody agrivoltaiky, tedy poloprůhledných fotovoltaických panelů usazených na polích vertikálně a ve velkých rozestupech, aby mezi nimi mohla projet zemědělská technika. Neblokují tedy vegetaci, naopak jí pomáhají tím, že ji chrání před pálícím sluncem nebo vysušujícím větrem. Kdyby se 16 procent dnešní výměry, která je osetá řepkou, osadilo agrivoltaikou, máme dostatek energie pro všechna elektrická auta, říká Hataš. A to by se prý nedivil, kdyby těch aut na baterky bylo do roku 2030 milion.

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095913550-nedej-se/220562248420003-penize-nebo-zivot

Podobné úvahy zaznívají i z nejvyšších míst. Ekonomiku můžeme povzbudit investicemi do obnovitelných zdrojů, inteligentních budov, zelené a veřejné dopravy, vypočítává Inger Andersen, šéf agentury OSN na ochranu přírody (UNEP). Ale nejde jen o klima, k návratu do normálu potřebujeme ucelenou „jinou ekonomiku“, která napraví náš vztah k přírodě. Člověk už ovlivnil 75 procent přírodního prostředí na Zemi a s naším pokračujícím bezohledným vpádem do biotopů narůstá také četnost kontaktů člověka s nositeli nejrůznějších infekcí. Děje se to nejrůznější formou, rozšiřováním měst, likvidací a rozdrobením přirozených prostředí, obchodováním s divokými zvířaty. To všechno zvyšuje příležitosti ke střetávání s přírodními hostiteli nejrůznějších zdravotních rizik, varuje šéf UNEP.

https://news.un.org/en/story/2020/04/1061082

Ochrana volné přírody je v tomto smyslu i ochranou zdraví. Péče o biodiverzitu, která brzdí naše tvrdé zásahy do prostředí, snižuje také riziko nástupu dalších virů a jiných mutujících patogenů. Nemluvě o tom, že náš život ohrožuje i pokračující ničení ekosystémů, bez jejichž služeb se neobejdeme. Nejde jen o kyslík, tomu už každý rozumí, ale jedná se třeba o schopnost lesů, souvislé vegetace a mokřadů zmírňovat extrémní klimatické jevy nebo přitahovat vláhu v podobě mírných dešťů. Tam, kde nejsou, přibývá ničivá kombinace vleklého sucha se vpády bouří a záplav.

Nemá tedy smysl, abychom každoročně opakovali „návrat k normálu“, jednou po epidemii, podruhé po suchu, a pak zas po nějaké potopě, a pokaždé využili polštářů stamiliardových podpor k dalšímu drancování prostředí. To bychom navyšovali dluh na to, abychom si mohli dovolit střelit se i do druhého kolena.

Tvrzení, že zelenou politiku si v naší tíživé situaci nemůžeme dovolit, lze tedy ve skutečnosti velmi snadno obrátit. Nemůžeme si dovolit nebrat zřetel na zákony přírody a nahrazovat je dětsky zjednodušeným obrazem světa, ve kterém existuje jen to, co se dá v nejbližším čtvrtletí prodat. Zakryju oči a bubák zmizí.

(zf)

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

    Jednu stranu řešení samozřejmě představují teoretické postuláty, včetně těch vědeckých, tedy v nich můžeme spatřovat naše zbožná přání, na reversní straně problémů můžeme dosadit praxi. Přes četné ekologicky zaměřené kampaně zůstává stav našeho životního prostředí nanejvýše tristní. I ve stínu nynějšího protikoronavirového běsnění, zůstáva samozřejmě stav  kdysi naší přírody, kterou si více méně zpriivatizovali ti chamtiví jedinci, kteří zavčas prohlédli na čem by se dalo vydělat po katastrofální změně společensko ekonomických poměrů. Výsledky řádění těchto věčně nenasytných ziskuchtivců, vidíme v přírodě i letos, zdegenerovaná zemědělská půda, vysušená ne stepo poušť, v níž projíždějící traktory a jiná technika čím dále víří čím dál větší kvatna prachu, dopadající na pěstěné monokultury, řepky olejky a obilí, obojí více méně pěstováno jako doplněk PHM pojízdných prostředků, nelze samozřejmě odhlédnout od skutečnosti naprosto zničených asi dvou třetin lesů, především vydrancovaných velkotěžiteli dříví. Naše velkohubá  nyní nám vládnoucí věrchuška se totiž zmůže toliko na organizování všelijakých velkohubých kampaní a ohlupování nás běžných občanů jak dobře je nám vládnuto, kdy dle jejich vyjádření žijeme všichni v nejlepším ze všech nejlepších světů, když samozřejmě zapomenou dodat, že takto žijí pouze někteří, momentálně nyní zapsaných na recepci ANO fertu, dřívě se jednalo o seznamy kalouskometů. Boj o koryta pochopitelně dále běží.

   My běžní ovčané stísnění ve stádu kolem nás běhajících a štěkajících nejrůznějších strážců prý demokracie, jasně vidíme kam vlastně směřuje tento výsostně byrokratický direktivní systém samozřejmě sofistikovaných zákazů, příkazů, pohrůžek a zastrašování, který vyústil v nynější anti virové doslova šílenství, kdy povinné nošení ústenek (náhubků ) má spasit svět. Pro tyto naše momentální vládce proces přemýšlení představuje námáhavou činnost, pohodlnější pro ně jest proces neustálého šikonování a zastrašování našeho ovčanského stáda. Dobrých výsledků dosahují především po stránce našeho ohlupování jak dobře nám vládnou. Pocity momentálního jejich uspokojení a více méně apokalyptického skutečného obrazu okolního světa však představují prokazatelnou nesouměřitelnost.

kameník

S tou naší přenosovou soustavou a Německem jste se strefil. Nebýt transformátorů na naší hranici, regulujících nadměrné přetoky z Německa, coby výsledek jejich nestabilní sítě díky nevypočitatelným obnovitelným zdrojům, měla by naše  země za sebou už několik blackoutů. Oni sní zelené sny a my řešíme následky.

Jiří Volný st.

Čím to asi je, že to ekologické Německo, Švédsko, Norsko, Švýcarsko, Rakousko a další, Zbyňkem Fialou protěžované bohaté země, nedokáží zvládnout koronavirovou krizi ani tak dobře jako vysmívané země V4 nebo Bělorusko? 

Kam asi vozí ty kamiony například BMW sedačky a jiné subdodávky automobilového průmyslu? Nevozí je právě do opěvovaného echt zeleného Německa? 

Mohu autora ujistit, že u nás roste nespočet stromů. I Pražané mohou nasednout na nádraží Praha Bubny-Vltavská, zajet si do Rakovníka a uvidí tolik stromů, až z toho přechází zrak. Ostatně taková zemljanka je docelá levné, ekologicky jistě vyhovující bydlení a pro mnoho lidí, které vytlačí po krizi z jejich domovů právě ti bohatí západoevropané, to bude možná poslední eventualita přežití. Proč se k nám cpou, když u nich doma to mají všechno tak krásně zelené?

Nejsme schopni odstavit ani zhruba stotisíc nafťáků bez katalyzátoru, Rakousko by bez naší elektřiny okamžitě zhaslo, totéž Německo bez naší levné přenosové soustavy, ale někteří z nás budou stále snít a protěžovat jistě "levné" zelené nápady. Vždy platilo, že dobré věci se prosadí samy i bez astronomických bruselských subvencí. A právě o ty subvence mnohým jde nejvíc a nějaké eko je jim úplně ukradené. 

zbynek-fiala

Pane Kameníku, s tím odstraněním kamionů jsme zajedno, já tomu říkám deglobalizace a ekonomika na krátko. Uvidíte, že to je trend, který se projeví i u sousedů. Také elektrifikace železničních tratí je žádoucí, ale je to jiné téma. Já jsem psal o vlivu toho, že už nelze spoléhat na to, že se všechno doveze. 

V tom dalším už se moc neshodneme. Možná místo teoretických úvah byste měl vzít dráhu (až skončí výjimečný stav) a jet se podívat na ty části, Šumavy, které chytily kůrovce, ale byly ponechány přirozenému zalesnění. Už je to tam docela husté a vysoké. Deset kilometrů dál v národním parku na bavorské straně je to vidět ještě lépe. Nebo zase tu velikost polí můžete posoudit výletem na Pálavu. Když se podíváte z kopce na rakouskou stranu, uvidíte jiný svět - pole jsou menší, netrápí je sucho jako u nás a vesnice prosperují. Na ty obnovitelné zdroje se zajeďte podívat do Německa poblíž našich hranic, a když se poptáte, najdete i lokální ekonomiku, o které tak rád píšu. Pokouším se dostat naše lidi z izolace, o kterou tak pečlivě pečuje velkovýrobní zemědělská lobby a pestrá směs energetických baronů nebo zahraničních bank. Vaše srovnání decentralizované energetiky hitec obnovitelných zdrojů s improvizovanými železářskými pecemi za čínské Kulturní revolucí trochu tahá za vlasy. 

kameník

Považuji se za člověka, který má k ekologii resp. zelené politice v řadě témat blízko, na rozdíl od p. Fialy se však nezabývám sněním. Pokud by p. Fiala opravdu byl zastáncem zelené politiky, mohl by se přednostně zabývat tím, co se přímo nabízí, např.:

1. Úsilím za odstranění ze silnic těch stovek tisíc kamiónů, převážejících identické zboží přes půlku Evropy a zpět. A z toho plynoucí úspora nafty, spáleného kyslíku, peněz na opravy silnic a mnoho dalších výhod. Nač vozit jogurty z Jižních Čech na Moravu a ty z Moravského Kunína do Čech? Nepotřebují v regále 20 druhů jogurtů a totéž platí i o ostatních druzích zboží. To se ale neslučuje s představami EU a jejím zbožňováním volného obchodu.

2. Úsilím za přednostní elektrizaci tratí všude tam, kde je to možné. Vedle zřejmých jiných pozitiv by to byla zároveň jakási "hladová zeď" pro rozhýbání ekonomiky.

3. Úsilím za zamezení vlivu všech pseudoekologických skupin na chod společnosti. Třeba takových, které tvrdí, že ony se ty jimi zdevastované lesy za pár set let vzpamatují. 

4. Souhlasím s p. Fialou, že velmi důležitá je důsledná podpora ozeleňování krajiny, podporování staveb umožňujících zadržení vody v krajině a především zamezení všech staveb devastujících krajinu a ujídajících půdní fond a zeleň. To se ale neslučuje se svobodou podnikání.

5.  S předchozím bodem souvisí změna k charakteru krajiny. Tohle ovšem nepůjde – doba malých políček je pryč. Pokud nebude v zemi nějaká forma komunismu, tak vždy bude rozhodovat výrobní cena. Vzpomínám si, jak bývalý prezident Havel dětinsky snil o rozparcelování těch megalomanských lánů JZD a návrat k malým políčkům – šlo přitom většinou o stovky hektarů rozlohy. To prosím v době, kdy americké farmy hospodařily a hospodaří na desítkách tisíc hektarů rozlohy. A proto jim menší výrobci nemohou konkurovat. Zde prosím případné čtenáře, aby nevytahovali otřepanou frázi o tom, jak malopěstitel hospodařící ekologicky dosáhne i na malé rozloze na správné příjmy. Realita je taková, že předražené farmářské výrobky si může dnes dovolit pouze velmi malé procento populace. Statistiky, kolik má u nás lidí finanční potíže, hovoří jasně. Ti a nejen ti, si těžko budou pořizovat střední bedýnku zeleniny za 450 Kč, viz nejnovější aktivita na scuk.cz.

 Tak by šlo v uvádění příkladů pokračovat donekonečna. Neshoduji se s autorem článku ohledně obnovitelných zdrojů a decentralizace energetiky. Za záchranu lokální energetiku rozhodně nepovažuji. Může hlavním zdrojům odlehčit, to ano. Ale to že dnes svítím i v době, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce, za to vděčím centrálním zdrojům energie. Diskutabilní je i nahraditelnost lokálních zdrojů při výpadku energie. Vypadne li některý z centrálních zdrojů, dostávám přesměrováním energii odjinud. V případě výpadku lokálního, na centrální soustavu nenapojeného zdroje, zůstávají obyvatelé takovéto komunity o svíčkách. Nakonec, první příklady např. výpadků lokálních zdrojů topení v panelových domech a jejich následky také již existují.A pokud by tento lokální zdroj byl napojen na centrální soustavu , vyvstává při určitých podmínkách otázka nestability takovéto soustavy. Autor v článku píše, cituji: „…v Česku existuje nezanedbatelné množství lokalit, kde větrné elektrárny postavit lze…“. K tomu dodávám, mezi slovy „lze“, tedy bylo by teoreticky možné a „reálně lze“ je setsakra rozdíl.

Každá decentralizace musí být smysluplná a zdůvodnitelná. Známé případy z Kulturní revoluce v ČLR ukazují, kam vede decentralizace dotažená ad absurdum, která začíná u maličkostí a končí u lokálních vysokých pecí na vesnicích. 

Sleduji příspěvky p. Fialy dost dlouhou dobu. Celkově mám za to, že p. Fiala svým zaměřením (posedlostí po čisté energetice) výrazně vyčuhuje nad jiné příspěvky resp. probíraná temata na portalu Vaše věc a proto by jeho příspěvky patřily spíše na portál hybrid.cz, který také sleduji, abych viděl, jak vypadá názorová totalita. Pro nezasvěcené - jde o společenství, jehož členové sami sebe navzájem přesvědčují o své jediné pravdě ohledně elektrické budoucnosti dopravy.

 

Dona

To s vami súhlasím. Kreativite v miniregiónoch nič nebráni. Ibaže všetko súvisí so všetkým. Najkratšia cesta ku slobode je skromný a jednoduchý život, ktorému sa nechtiac budeme musieť znovu naučiť - aj kvôli zeleným plánom.

Pekné sviatky prajem

zbynek-fiala

Hospodaření v Horní Dolní nekontrolují USA. Užijme si svobody tam, kde je. 

Dona

Pri akýchkoľvek plánoch je nutné myslieť na toho, kto drží ruku 

1/  nad pokladňou a bankami - tj. USA so svojím USD a politikou

2/  na " gombíku " = na tlačidle od kufríka = USA + NATO

3/  nad nariadeniami, zákonmi, medzinárodnými dohodami a medzinárodným právom vo svete = USA

4/  nad európskymi zákonmi a stabilitou eura....... = EÚ

Významné zmeny neprebehnú keď to USD nedovolí, keď to bude ohrozovať nadvládu USD. Zmeny neprebehnú pozitívnym smerom v prostredí studenej vojny a zvyšovania možností vojnového konfliktu, ktorý je za dverami.

Žiaden rozpočet nezvládne reštruktualizáciu hospodárstva - zelenú politiku, reformu zdravotníctva a farmaceutického priemyslu, zmenu dôchodkového systému, kompenzácie, potrebné a nevyhnutné bankroty, vynútené zbrojenie, .... to všetko a viac, je potrebné urobiť po pandémii v krátkom čase. Pre každú vládu je to nadľudský výkon - zvlášť preto, že chýba odvaha, odbornosť, plán a cieľ + podpora obyvateľstva + spoľahliví obchodní a hospodárski partneri.

Papier znesie všetko.