Zbyněk Fiala: Brexit jde hlavou do zdi

Fiala Zbyněk
17.10.2018 00:40
Po neúspěchu britských návrhů na summitu EU v Salzburgu se nedaří ani reparát. Premiérka Theresa Mayová nedokázala prodat své návrhy na budoucí vztahy s EU ani doma, a tak na náhradní říjnovou vrcholnou schůzku v Bruselu, která měla dospět k základům dohody, nemá co předložit.

Málokdy se povede něco tak dokonalého. Měl to být pokus o kompromis, ale nakonec je nepřijatelný pro všechny. Nedělní průlom v jednání o dohodě o britském odchodu z EU a o zásadách příštího soužití neuspěl, protože dosažená dohoda z „technická fáze“ jednání narazila na odpor politické složky. Příslušný ministr Dominik Raab přiletěl na poslední chvíli z Londýna, aby to stopnul, protože připravený text ohrožoval soudržnost britské vlády.

Z britské strany proto nebude předloženo nic, a také v Bruselu bylo den před říjnovou vrcholnou schůzkou EU-27 oznámeno, že nebudou k dispozici ani žádné unijní návrhy. Jenže čas se krátí. Podle článku 50 Lisabonské smlouvy jsou na přijetí dohody o podmínkách odchodu členské země vymezeny striktně dva roky. Ty skončí 29. března příštího roku. Bez dohody si to vlastně nikdo neumí ani představit.

Britská premiérka Theresa Mayová připomíná osamělého rytíře uprostřed bitevní vřavy, kde to lítá ze všech stran. Kupředu ji žene rozhodnutí britských voličů o vystoupení z EU. Sklapne tedy hledí a vztyčí kopí, ale míří do močálu, před kterým ji varoval britský průmysl. Hospodářská sféra se děsí obnovení tvrdé hranice kolem Británie s přechody, které jsou ucpané pasovou a celní kontrolou. Jak močál vysušit, aniž by rozdíl nebyl vidět, a jak přitom kolem sebe udržet ty, kdo by se snáze zachránili sami? To jsou otázky, na které se těžko hledá odpověď.

Pokud se obnoví tvrdá hranice napříč Irským ostrovem, může to obnovit i krvavé boje mezi katolíky a protestanty tomto ostrově, a to už je přímá cesta k požadavkům na jeho sjednocení pod irskou vládou. Nejde tedy jen o peníze. Smír, který byl na této horké hranici vyjednán Velkopáteční dohodou, přitom nemá jen britskou nebo dokonce jen severoirskou visačku. Byl vyjednáván za účasti Irské republiky a garantem dohody je Evropská unie. Zájem Bruselu o zachování prostupnosti irské hranice proto není žádným umělým kapricem, ale věcí věrohodnosti tohoto integračního uskupení.

Nejistou budoucnost irských spoluobčanů pozorně sledují také nespokojení poddaní ve Skotsku. Hned po Brexitu plánují nové referendum o nezávislosti. Dnes by ještě většinu neměli, ale to lidé nevědí, co je čeká. Mayové tak hrozí nejen to, že nezvládnutým Brexitem zemi hospodářsky rozvrátí, ale že po ní zůstane pouhá troska Velké Británie. Jakési Rozpuštěné království...

Pokud Británie nechce tvrdou hranici napříč Irskem, nová hranice může vést Irským mořem. Tak si Brusel představuje „pojistku“ pro případ, že nebude vyjednáno nic lepšího. Severní Irsko by prostě zůstalo součástí jednotného trhu EU, nezávisle na brexitování ostatních.

Londýn jednu chvíli s hranicí v Irském moři koketoval, ovšem s tou výhradou, že přechod přes hranici by střežily jen britské úřady, a pokud možno jen digitálně, aby to nezdržovalo a neobtěžovalo. V žádném případě, ozývá se z Bruselu, průběh jednání ukázal, že Britům se nedá věřit. Navíc britská vláda žádnou takovou technikou nedisponuje. Avšak nic podobného nedovolí ani koaliční spojenci z řad irských protestantských unionistů. Mají strach ze situace, kdyby je od Londýna cokoliv oddělilo, protože pak by se změnili v bezmocné trpaslíky napospas katolickému okolí.

Premiérka prší návrhy, jak věci řešit lstivým kompromisem, který by vypadal jako Brexit, ale klíčové věci by se nezměnily. Nejvtipnější lest zatím představuje Mayové návrh uzavřít „dočasnou“ celní unii nejen pro Severní Irsko, ale pro celou Británii, aspoň pro trh se zbožím. Služby by stály stranou. Taková dílčí řešení však jenom zvyšují odpor protivníka. Euroskeptici mluví o zradě a bruselští vyjednavači zase o pokusu o „vyzobávání hrozinek“, který je nepřípustný.

Podržme se chvíli zmíněného návrhu premiérky Mayové na „dočasné“ setrvání Spojeného království (UK) v celní unii s EU. Brexit by byl Brexit, ale celní hranice mezi EU as UK by „dočasně“ nevznikla. A jak dlouho by trvala ta dočasnost, ptají se partneři způsobem, kterému rozumíme i v Česku. Nemá být „dočasnost“ jednotkou věčnosti? Není to trik, jak obejít pravidlo, že buď budou dodržovány všechny svobody EU, tedy i pro pohyb osob, nebo nebude nic, a pak ani přístup na jednotný trh? Proto Brusel něco takového nepřipustí, je mu to málo z hlediska dodržování evropských svobod. A tvrdé jádro brexitýrů ve vládě Mayové k odmítání „věčné dočasnosti“ přikyvuje, je mu to málo z hlediska plného odchodu z EU.

V pondělí večer jednala osmička tvrdého jádra v pracovně předsedkyně klubu konzervativců v Dolní sněmovně, zásobovaná pizzou z kantýny (novináři to hned překřtili na „pizza summit“), a zvažovala alternativu, že budou rezignovat a vládu položí. Nakonec je zabrzdil fakt, že není čas na hledání nového vůdce, protože zdržování v takto vyhrocené situaci by vyznělo jako vlastizrada. Ke všemu nemají ani dost hlasů. Pád vlády by mohl vyústit v nové volby, které vyhraje rudý labourista Jeremy Corbyn. Nebo v druhé referendum, které by nejspíš vyhráli odpůrci Brexitu.

Ale jsou tu také znervóznělí irští unionisté z DUP, bez kterých vláda Mayové nemá potřebnou parlamentní většinu. Ti se o vládu bojí stejně jako Mayová, příští příležitost už třeba nebude. Mohli by však vyhrožovat blokováním domácího programu vlády v rozsahu, který by nevedl k novým volbám.

Na řadě je ještě reparát reparátu. Zvažuje se další specializovaný summit v listopadu, ale kdyby nic nenaznačovalo, že dohoda s Británií je možná, bude se příští vrcholná schůzka věnovat jen opatřením, jak se přizpůsobit odchodu Británie z EU bez dohody. Tedy co dělat po „tvrdém Brexitu“. Pokyn ke zpracování podkladů pro jednání o kritické verzi rozchodu už padl.

Dramatická zápletka může být pouhou součástí nezbytné choreografie, kdy je třeba domácí publikum nejprve dostatečně vyděsit, aby v listopadu přijalo ústupky, kterou jsou ještě v říjnu nepřijatelné. Ale je možné, že teď už se nic nehraje a prostě se ukazuje neřešitelnost zadání, které se nabízelo v referendu o Brexitu pod heslem „chceme zpátky naši svobodu“. Až se ukáže, že šlo jen o svobodu ořezávat sociální a environmentální práva, která by jinak byla chráněna unijními standardy, může se rozvinout hlubší debata, co kdo sliboval a čeho bylo dosaženo. Britům už to tolik nepomůže, ale jsou tu jiní, kdo se mohou poučit.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.