Zbyněk Fiala: V prvním kole Trump – Kim 1:1

trump kim 06
12.6.2018 12:02
Krásnou plichtou skončila bezprecendentní singapurská schůzka amerického prezidenta a severokorejského vůdce. Válka je zažehnána, slib denuklearizace je na stole, další schůzky jsou na cestě, ale hrát se možná bude podle celokorejských not.

Historické setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa a předsedy komise pro státní záležitosti KLDR Kim Džong-una v Singapuru proběhlo nad všechna očekávání. Oba vyjednavači se rozešli viditelně spokojeni. Prezident Trump dosáhl slibu rychlé denuklearizace Korejského poloostrova, což je pojem, jehož projasnění a realizaci dostanou na starost americký ministr zahraničí Mike Pompeo a jeho severokorejský protějšek. Předseda Kim si zase odváží závazek uznání severokorejské republiky Spojenými státy s příslušnými bezpečnostními zárukami . Kim už může také plánovat návštěvu Bílého domu a promýšlet potřeby hospodářské pomoci.

Schůzka dvou mužů z nejvzdálenějších konců osy mezinárodních vztahů působila dobrým dojmem od samého začátku. Trump se choval otcovsky. Při prvním setkání poklepal mladšího Kima po rameni, a pak mu ukázal cestu do jednacího sálu. Zdvořilý Kim pak vyzval k odhození starých předsudků, které „zakrývaly oči i uši“.

To se nejspíš povedlo, protože první kolo uzavřeného jednání mezi čtyřma očima trvalo jen 41 minut. Navázalo druhé kolo za účasti těch, kdo budou pokračovat v dalších etapách. O co všechno půjde, naznačuje společné prohlášení, které obsahuje nejen bezpečnostní, ale také politickou a ekonomickou složku.

Z formulací prohlášení, zveřejněného dvě hodiny po odjezdu předsedy Kima ze Singapuru, lze vyčíst očekávané oficiální vzájemné uznání obou zemí a přípravu mírové dohody končící letité nepřátelství. Klíčová věta pak zní: „Prezident Trump se zavázal poskytnout KLDR bezpečnostní záruky a předseda Kim Džong-un jej ujistil o svém pevném a neochvějném závazku k úplné denuklearizaci Korejského poloostrova.“

V pasáži o „úplné denuklearizaci“ je tedy výslovně uvedeno, že se má vztahovat na celý Korejský poloostrov. Interpretace může jít dvojím směrem. Lze říci, že jižní Korejská republika žádné jaderné zbraně nevlastní, takže mluvíme jen o odzbrojení KLDR. Tohle se zkoušelo před dvěma týdny a k setkání pak málem nedošlo. Autor tohoto „libyjského scénáře“, Trumpův poradce pro národní bezpečnost John Bolton, teď seděl u jednacího stolu s Kimem, takže jeho původní nápad byl zřejmě uklizen v krabici oněch starých předsudků. Pokud Bolton zůstává v jednacím týmu, je to jistě s novými instrukcemi.

Cíle denuklearizace osvětluje zmínka o tom, že vlastně byly dohodnuty už na první schůzce Kima s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem 27. dubna v Pchanmundžomu. Uvedená zmínka je obsahem třetího ze čtyř dohodnutých bodů ve společném prohlášení: „KLDR znovu potvrzuje Pchanmundžomskou deklaraci a zavazuje se k postupu ve prospěch úplné denuklearizace Korejského poloostrova.“

Naznačuje to, že Spojené státy přenechávají iniciativu oběma korejským státům? Představitelé severu a jihu Korejského poloostrova se přihlásili ve zmíněné deklaraci také k „trvalé naději korejského lidu na mír, prosperitu a sjednocení“. Bude se tedy hrát podle celokorejských not?

V každém případě lze singapurskou schůzku Trumpa s Kimem považovat za vítězstvím diplomatické ofenzívy jihokorejského prezidenta. Ta vyvrcholila v minulých týdnech důrazným působením na Kima (znovu v Pchanmundžomu) a Trumpa (ve Washingtonu), ať to proboha nevzdávají.

Trump pak stihl pochopit, že konfrontačně už to nikam nevede, protože další sankce už by nikdo nerespektoval. Kim totiž představil i velký obraz svých záměrů, které zahrnují ekonomickou reformu ve stylu otce čínského hospodářského zázraku Teng Siao-pchinga. Vytvořil by pro ni prostředí, které má připomínat Vietnam. Jak však připomíná agentura Reuters, současná KLDR už není onou uzavřenou zemí minulosti, neboť export činí polovinu HDP. Samotné číslo může být zavádějící, protože exportní příjmy budou nafouknuté slabým kurzem korejské měny, ale země nezačíná z úplné nuly.

O tempu dohodnuté denuklearizace čteme na dvou místech společného prohlášení USA a KLDR možná odlišně. Oba podepsaní se zavazují, že se pustí do naplňování dohodnutých věcí „v úplnosti a neprodleně“. To zní skoro jako rychle. Jenže je tu ještě důležitá podmínka, zmíněná v preambuli. Upozorňuje, že denuklearizace korejského poloostrova se bude opírat o „budování vzájemné důvěry“. Jinými slovy, nejedná se o okamžité nezvratné a kontrolovatelné jaderné odzbrojení KLDR, jak se o něm mluvilo v měsících před schůzkou, ale je tu zřejmý závazek k oboustranným krokům ve prospěch trvalého a stabilního míru na Korejském poloostrově.

Kluci se tedy dohodli, ale teď bude důležité, zda to prodají doma. Americký prezident Donald Trump je trvalé obklopen nepřátelstvím „washingtonské bažiny“, která mu neodpustí úspěch, a také severokorejský vůdce Kim Džong-un vládne státu, ve kterém není nad opatrnost při zavádění změn, protože spoustě lidí může oblíbený nepřítel chybět.

Trumpovi bude doma okamžitě vpáleno mezi oči, že chce jen odvádět pozornost od ruského spiknutí a hrozby impeachmentu, protože žádné korejské jaderné zbraně zatím neveze, a jentak nepřiveze. Kim musí ustát, že bezprecendentní odchod od politiky, která tu vládla od padesátých let, má rekordně rychlý průběh. Přitom celé generace mocných mužů a žen na této politice postavily kariéru. Proto Kim ještě před schůzkou narychlo vyměnil tři vysoké členy vojenského velení státu.

Ale tak nové to zase není. Bývalý jihokorejský ministr zahraničních věcí Yoon Young-kwan v příspěvku pro MarketWatch připomíná, že první pokus o navázání diplomatických styků s USA podnikla KLDR už v letech 1991-2, kdy ještě vládl Kim Ir-sen, dědeček dnešního Kima. Dodejme, že na americké straně byl také zakladatel dynastie, George Bush starší. Dospělo to až k podpisu Rámcové dohody v Ženevě v říjnu 1994, avšak USA nedodržely závazek ke zlepšení politických vztahů. Znovu se o to pokoušel až prezident Bill Clinton roku 2000, ale to už prý bylo pozdě.

Spojené státy se pak mylně soustředily pouze na jednání o zbraních, která podle autora obcházela podstatu problému. Proto zdánlivě spontánní rozhodnutí Trumpa přijmout nabízenou schůzku s Kimem bylo tak obsažné a produktivní, když posílilo Kimovo přesvědčení, že on i jeho režim mohou být bezpečni bez jaderných zbraní a mezinárodní společenství jim pak pomůže k soustředění na hospodářský růst.

Komentáře poukazují také na celkovou změnu situace. Severní Korea už není obklopena znesvářenými mocnostmi sledujícími jen svůj vlastní zájem. Region usiluje o co nejhlubší kooperaci. Bylo to patrné po Trumpově odchodu od rozjednané Dohody o transpacifickém partnerství TPP, když se tedy účastnické státy dohodly i bez USA. Zároveň přestává fungovat protičínský charakter takových dohod. Doba se strašně rychle mění v neprospěch jednostranného násilí a dominance. Singapurská schůzka byla dokladem, že to Trump vycítil velice jasně, i když se jeho okolí občas noří do snů minulosti.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.