Zbyněk Fiala: Washingtonské sumo

Fiala Zbyněk
26.12.2018 05:44
Vláda Spojených států stahuje roletu, vyčerpala letošní peníze a nové závisí na tom, jak dopadne přetlačovaná mezi prezidentem Donaldem Trumpem a Kongresem, který mu nechce dopřát jeho hobby, mexickou zeď. Trump jim tedy ruší oblíbenou syrskou a afghánskou válku. Co se dá od dalšího vývoje čekat?

Smysl rozpočtové přetlačované mezi prezidentem Donaldem Trumpem a Kongresem je ryze symbolický. Asi ani Trump nevěří, že zeď na hranicích s Mexikem zcela zastaví příliv migrantů, se kterými přichází práce na černo, včetně té otrocké, značná část dodávek drog a s tím spojený příděl zločinnosti. Určitě to bude jako s agresívní zahraniční politikou Spojených států, kdy války určitým skupinám vyhovují a jsou podstatou jejich obchodního nebo mocenského modelu, i když jsou vleklé a prohrávané.

Vyhlídka stahování amerických jednotek ze Sýrie a Afghánistánu i riziko přerušení dodávek drog nebo laciné pracovní síly, která pomáhá srážet mzdovou úroveň především v zemědělství a službách, proto rozzlobilo mocné síly, u kterých není pochybnost, že se dokážou bránit. Čelit jim je nebezpečné a podle mnohých skoro nemožné. Trump však slíbil voličům, že s tím něco udělá. Pokud to tedy bude provázet ostrý konflikt, je to jen doklad skutečnosti, že se opravdu snaží.

Televizní zpravodajství nás pravidelně zásobuje záběry, které dokládají, že i tam, kde zeď už stojí, není problém přiběhnout s žebříkem a dostat se na druhou stranu. Je to tak snadné, až se zdá, že dlouholetá pravidla, která tam byla organizátory převaděčského byznysu zavedena na principu „zavři oko“, spolehlivě podchytila klíčové hráče. Když jim Trump něco zkazí, může nějaký čas trvat, než otevřou cesty jinudy. Prezident by však mohl vykazovat jako svůj úspěch i pouhé mezidobí poklesu nelegální imigrace, a tak mu nelze nic takového dovolit.

Finanční vyjádření problému je až komické. Pět miliard dolarů je zanedbatelná částka, kterou může kdokoliv z nás snadno postrádat. Samozřejmě relativně. Vláda Spojených států si teď nově půjčuje za 2,8 procenta, ale podstatnou část dluhu získala levněji. Úrokové míry stoupají teprve krátce a byly dekádu prakticky na nule. Řekněme, že dlužíme 450 tisíc na auto, ale kdo se na nás podívá, ten nám rád půjčí znovu, takže fakticky platíme jen úroky 9 tisíc korun ročně. To je jedno pivo denně. Kdyby nás mělo děsit jen tohle, život je procházka růžovým sadem. Sedíme s partou kamarádů a máme zaplatit tři piva. Klíďo!

Takhle to vnímá prezident Trump, který po Kongresu žádá na zeď tolik, kolik vláda USA vydá každé tři dny na úrocích svého veřejného dluhu. Podle výpočtů Deutsche Bank totiž Spojené státy platí jen na úrocích federálního dluhu 1 430 milionů dolarů denně. Tahle bezstarostnost má samozřejmě i svou stinnou stránku. Zmíněná denní úroková platba je desetkrát větší, než na tento účel vydává kterákoliv země skupiny G7.

Dále je třeba uvážit, že toto jsou úrokové platby při stále ještě extrémně nízké úrokové míře. S jistinou není starost. Řekněme, že i v budoucnosti budou USA svůj dluh refinancovat stejně pohodlně jako dosud. Státní dluhy, jak známo, nikdo neplatí, jen se vytlouká klín klínem. Stará půjčka se přelepí tou novou. Pokud státní dluhy rostou podobným tempem jako HDP, považují se za přijatelné. V USA dluh roste mírně rychleji a tvoří 108 procent HDP. Podle oblíbeného zdroje Trading Economics v příštím roce na tomto poměru zůstane, s trendem nepatrného růstu. Trump tvrdí, že to zlepší, opozice se děsí zhoršení, ale finančním trhům je to zatím jedno.

https://tradingeconomics.com/forecast/government-debt-to-gdp

Jenom když někde, jako třeba v Česku, roste HDP rychleji než státní dluh, poměr dluhu k HDP se zlepšuje. Z loňských 34,6 % HDP by měl český státní dluh roku 2020 nakouknout dokonce pod 30 procent, kde je opravdová první liga (spolu s žebráky, kterým nikdo nepůjčí). Absolutní snižování dluhu o pár šupů je bonus navíc, nezajímavá frajeřinka, která v té velké statistice není vidět. Spojené státy jsou nepoměrně výkonnější než ČR, ale leží na nich třikrát větší zátěž. A balon, který ji nadnášel, se vyfukuje.

V případě rostoucích úroků dostane desetkrát dražší obsluha dluhu USA, než má kterákoliv země skupiny G7, desetkrát větší ránu. Prezident Trump pozoruje se stále větším podezřením Jamese Powela, nového šéfa Fedu, kterého nedávno jmenoval do funkce. Nelíbí se mu zvyšování úrokové míry. Zvažuje, že by mohl Powela vyhodit. Protipólem úrokových sazeb bývá nezaměstnanost. Obvykle je to tak, že když míst přibývá, úroky rostou. Prezidenta Trumpa zajímají hlavně ta místa. Na podzim přerostl přírůstek nových míst poprvé po 18 letech míru nezaměstnanosti. Vzniklo 6,64 milionu přepočtených pracovních pozic proti 6,59 milionu registrovaných uchazečů o zaměstnání (obojí samozřejmě se vší krásou statistických triků).

https://www.ft.com/content/4e16cd16-ff05-11e8-ac00-57a2a826423e

Podle Rozpočtového úřadu Kongresu CBO budou letos činit celkové čisté výdaje na obsluhu amerického dluhu 318 miliard dolarů, to by byla jen necelá miliarda denně. Jenže tato částka může narůst podle stejného zdroje během deseti let na jeden bilion ročně, tedy trojnásobek. Jestli HDP neporoste stejným tempem, bude to pěkný mazec. Těch negativních vlivů na státní finance však může být víc. V minulosti jimi obyčejně zacvičila nejen úroková míra, ale také výkyvy na burzách a realitním trhu. Je tu také negativní obchodní bilance a vliv cen ropy.

Začněme realitami. Slouží jako zástavy bank, takže když prasklá realitní bublina odhalí, jak málo byly hypotéky kryté, systém se hroutí. Stát pak zasahuje a jeho dluh roste, jak to známe z roku 2008. Podle banky UBS je stávající realitní boom u konce, bojí se poklesu v příštím roce. Polovinu finančních ředitelů největších společností, kteří se teď sešli na prestižní výroční konferenci Yale University, mrazí představa nástupu recese roku 2019.

https://www.nytimes.com/2018/12/17/business/economy/what-is-recession-facts-history.html

Ceny akcií a derivátů na burzách zažily minulý týden největší pokles od roku 2011. Ceny technologických akcií se dokonce propadly deset procent pod stav na začátku roku.

https://www.nytimes.com/2018/12/21/business/nasdaq-stocks-bear-market.html

Ceny ropy teď fungují opačně než dřív. Spojené státy se vypracovaly do pozice největšího světového producenta, ale stálo to obrovské investice, které je třeba živit. Cena texaské ropy je však znovu na prudce sestupné trajektorii a už se dostala na 45 dolarů za barel, roční průměr byl 65 dolarů.

Je tu ještě jedna veličina, kurz dolaru. Ten je stále extrémně silný a drží ho příslib centrální banky Fed, že na cestě jsou minimálně dvě další zvýšení úrokových sazeb. Silný dolar pomáhá zvládat rekordní obchodní schodek USA. Kdyby byl dolar slabší, budou dovozy dražší. Ale funguje to i opačně, slabší dolar by pomohl americkému vývozu. V této oblasti si však Trump víc slibuje od násilnické obchodní politiky. V americko-čínských vztazích je jejím zvláště výrazným květem bizarní útok na Huawei jako „bezpečnostní riziko“. Kdo si pamatuje, že americká zpravodajská agentura NSA byla ochotná využít k odposlouchávání i vypnuté asijské televizory, tuší, že čínské zboží může škodit hlavně tím, že chce být lepší než to americké.

Vraťme se k washingtonské přetlačované. Prezident Trump zatím vycházel z představy, že se může s opozicí dohodnout, když vyjde vstříc jejím požadavkům na vojenský rozpočet. Ten dosáhl pro rok 2019 nevídané částky 719 miliard dolarů a byl schválen nejrychleji za posledních 40 let. Jak se ukazuje, v Kongresu zatím převládla představa, že obří vojenské výdaje jsou samozřejmost, ale Trump jinak nedostane nic. Proto možná Trump otáčí a začíná s aktivní bezpečnostní politikou, dokonce v rozporu se svým bezprostředním okolím, jak ukazuje ohlášený odchod ministra obrany Jima Mattise. To nejspíš Trumpa nezastaví ve snaze snižovat reálné náklady obrany o výdaje na zbytečné a neúspěšné zahraniční expedice, nejprve v Sýrii a Afghánistánu.

A protože války v zahraničí jsou především domácími washingtonskými válkami o velké prachy, znovu se otevírá fronta, kterou se Trump původně probil k moci. Na jedné straně zprofanovaný establishment, který je závislý na dárcích od vojensko-průmyslového komplexu, a na druhé straně voliči, kteří jsou znechuceni tím, co všechno musí platit, aniž by z toho něco bylo. Prezident s nimi udržuje denní kontakt záplavou tweetů, které se tváří jako srozumitelná osobní sdělení, bez všech kliček.

Tohle sumo je pěkně zaklesnuté. Trump má nadále jasnou podporu 40 procent elektorátu. Nezměnilo ji nic. Ve volbách se pak bojuje o potřebný podíl z další pětiny. My to můžeme pouze pozorovat a případně ustoupit o další krok zpátky, když se začne mydlit. Naši politici, zejména někteří juniorní ministři, by si měli uvědomit, že není vhodná doba k zalézání do vlahých útrob partnera, když on sám neví, čí je.  

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.