K ruské anexi Krymu

Rusko poté, co získalo vládu nad Krymem, vybudovalo přístav Sevastopol a Krym se stal klíčovým bodem obranné linie na jihu ruského státu. Melvin popisuje v knize mimo jiné bolševický teror na Krymu v době mezi světovými válkami, který měl přes sto tisíc obětí z nejrůznějších národností, ale snaží se od bolševických zločinů oddělit čistě strategickou vojenskou roli sevastopolského přístavu. Rozebírá detailně boje za druhé světové války, kdy Rudá armáda čelila v bojích na Krymu na život a na smrt německé a rumunské armádě. Popisuje masakry civilního obyvatelstva včetně etnických čistek, zejména Židů, prováděné v rámci těchto bojů a po obsazení Krymu německou armádou. Melvin ve své knize píše, proč Sevastopol není pro Rusko jen nějakou běžnou námořní základnou, ale naprosto nezastupitelnou baštou pro obranu ruského státu. Prostě Sevastopol má pro Rusko stejný strategický význam jako třeba Norflolk pro Spojené státy nebo Portsmouth pro Velkou Británii.

Melvin také píše velmi objektivně o nemilosrdné poválečné deportaci krymských Tatarů na základě rozhodnutí Stalina do střední Asie, což byl trest za aktivní válečnou kolaboraci Tatarů s německými okupanty.

Dále srovnává anexi Krymu Ruskem a vojenský zásah Západu (prostřednictvím NATO) v Kosovu. Upozorňuje na to, že v únoru 1992 Nejvyšší sovět Krymské oblasti vyhlásil nezávislou Krymskou republiku a přijal i její ústavu. O dva roky později byl krymský premiér Jurij Meškov zvolen krymským prezidentem a při té příležitosti zdůraznil, že nová republika nechce být hrozbou pro Ukrajinu a chce směřovat ke spojení s Ruskem. Kyjev ovšem na nic takového nechtěl přistoupit.

Melvin vidí v tomto procesu na Krymu předobraz toho, co se později odehrálo v Kosovu, kde albánští představitelé Kosova postupovali v podstatě stejně jako předtím vedení Krymu. A Bělehrad se choval v lecčem podobně jako předtím Kyjev.

Výsledky obou procesů ovšem jsou z pohledu Západu nestejné. Kosovo je dnes samostatné a oddělené fakticky od Srbska, ale Krym podle představitelů Západu právo na rozhodnutí o své budoucnosti nemá. Melvin píše o tom, že ruské politické elity pod vedením prezidenta Putina, se v rámci ochrany ruských národních zájmů v okamžiku zjevné expanze NATO do postsovětského prostoru, rozhodly nedopustit ztrátu Sevastopolu, a proto přistoupily k anexi celého poloostrova. Vidí to tak, že Rusko tím dalo najevo, že jeho národní zájmy musí být brány vážně. Prostě Rusko se podle autora z hlediska ochrany svých bezpečnostních zájmů zachovalo sebezáchovně.

Bylo by dobré, aby se Melvinova kniha objevila také na pultech českých knihkupectví, protože dává zřejmě nejobjektivnější pohled britského autora na krymskou otázku. Její přečtení je dobré i pro ty, kdo se v Česku zabývají evropskou politikou ať do hloubky či třeba jen okrajově.