Němci se Brexitu nebojí, Trumpa ano

Fiala Zbyněk
7.2.2017 12:58
Devět z deseti německý společností se nebojí, že jejich hospodaření bude významně ovlivněno odchodem Británie z EU. Větší strach mají z amerického protekcionismu, který chce zavádět nový prezident Donald Trump.

Pokus britské premiérky Theresy Mayové stanovit jednostranně výhodné smluvní podmínky pro odchod Británie z EU, jak to naznačila ve svém projevu minulý týden, staví na iluzích. Opírá se o představu, že německý průmysl zatlačí ve prospěch velkorysého řešení, aby si uchoval přístup na trhy, kde se daří jeho vývozu. Jenže německý průmysl nevnímá Brexit jako naléhavý problém. Ukázal to poslední průzkum mezi 2900 německými společnostmi, ze kterých jen jedna z deseti vyjádřila obavu, že by mohl Brexit silně ovlivnit jejich hospodaření, ať už letos nebo v dalších letech.

Upozorňuje na to analýza, jejíž autor Michael Hüther je ředitelem prestižního Institutu ekonomického výzkumu v Kolíně nad Rýnem. Větší riziko vidí v jednostranném přístupu America First!, se kterým přišel nový prezident Donald Trump. Hüther se bojí jak protekcionismu, tak „bezpečnostního vakua“. EU by na to měla reagovat a vnímat to spíše jako příležitost než překážku.

https://thewonk.eu/reports/with-trump-despite-brexit-how-to-rescue-the-eu__r2434.html

Samotného Brexitu se Němci nebojí. V uvedeném průzkumu jen dvě nebo tři procenta dotázaných uvedla, že to může významně ovlivnit jejich investice nebo zaměstnanost. V užším výběru velkých společností nad 500 zaměstnanců asi pětina počítá s „větším vlivem“, hlavně s důsledky devalvace libry. Ale i v této kategorii pouze 2 – 4 procenta očekávají jasně negativní efekt.

Když byla otázka formulována jinak a sledovala „menší vliv“, asi 30 procent všech dotázaných společností uvedlo, že se to nějak promítne do jejich exportu do Británie. U těch větších asi 40 procent čeká mírné ovlivnění směnným kurzem eura a libry. Ale vedle toho 22 procent německých firem vidí spíše mírný přínos Brexitu pro své hospodaření a 2 procenta dokonce významný přínos, neboť je to přinutí diverzifikovat trhy na úkor britských.

„Brexit způsobí větší škodu britské než německé nebo další unijní ekonomice,“ shrnuje ředitel kolínského ekonomického institutu a odvolává se i na studii z loňského jara, která odhadovala britské dlouhodobé ztráty minimálně na 10 procent HDP.

Horší by to bylo, kdyby nezůstalo jen u Brexitu. Hüther jej interpretuje jako projev hněvu těch, jejichž zájmy byly globalizací přehlíženy. To se nestalo jen v Británii. Podobné pozadí měla i listopadová volba amerického prezidenta Trumpa nebo protestní výsledek prosincového italského referenda. Další protesty se mohou prosadit v nizozemských volbách 15. března nebo krátce na to ve volbách francouzského prezidenta, které začínají 23. dubna.

Také Itálii mohou čekat nové volby a rozšířit tak okruh evropských zásadních politických rozhodnutí, ke kterým budou patřit i navazující parlamentní volby ve Francii a Německu. Hüther ve svém výčtu neuvádí Španělsko, kde může být spouštěčem další (třeba i zakázané) referendum o samostatnosti Katalánie.

V těchto dnech se jedná osudech Řecka, které přistupuje bojovně k dalšímu kolu jednání s „trojkou“ mezinárodních věřitelů o splátkách dluhu. Klíčový partner Mezinárodní měnový fond hrozí, že jednání opustí, protože řecká státní zadluženost neklesá ze 180 procent HDP a mizí naděje, že to může být splaceno. V takové situaci MMF půjčovat nesmí. Žádá větší úlevy Řekům, ale Evropská komise (pod tlakem Německa) trvá na reformním a privatizačním diktátu.

Kdyby bylo Řecko dotlačeno ke státnímu bankrotu a odešlo z eurozóny, posílá další tlakovou vlnu. Také Itálie je pod tlakem. Potřebuje vyčistit svůj bankovní sektor, ale chce se vyhnout tomu, aby to postihlo drobné střadatele na důchod. Pravidla Bankovní unie v EU však dovolují státní pomoc jen v případě makroekonomické systémové hrozby. Pohled takovým „makroskopem“ drobné střádaly nevidí, ale tím jen tuto hrozbu přesouvá do politické sféry.

Také makroekonom Hüther hájí německý tvrdý přístup – Řeky a Italy přinutit, Brity nechat sníst, co si navařili. Buď budou nadále dodržovat čtyři evropské svobody pro pohyb zboží, osob, práce a kapitálu, nebo ztratí přístup na jednotný trh.

Očima ekonomů je to jednoduché. Obnovte růst v EU a bude zase dobře. Zklamání občanů z chování podnikatelské a finanční sféry lze napravit, když se elity znovu vrátí k morálce. Ale je tu i ten Trump, a z toho mají Němci strach.

Připomeňme, že Trump uvažuje o zavedení vysokých dovozních cel. Vedle toho byl nakloněn i myšlence dovozní dani, respektive tomu, že daně z příjmu by rozlišovaly příjmy z exportu a z importu. Podle této představy, export smí odečíst náklady, ale není zdaněn, daňová sazba je nula – náklady pak může firma užít jako daňový kredit jinde. Zato dovoz nesmí užít žádné náklady, takže jde spíše o prodejní daň z celé částky tržeb. Kdyby daňová sazba byla 20 procent, bude rozdíl mezi vývozem a dovozem 40 procent.

Protekcionismus by měl vytvořit prostor pro obnovu domácí výroby. Proto je zvažován další návrh, aby investice byla odepsána hned v roce pořízení, celá, najednou. Zato úrokové náklady dluhu by už nebyly daňově uznatelné, to znevýhodní dluhové financování. Výhodnější bude akciový kapitál, pomohlo by mu i zrušení daně z dividend. A k tomu chce Trump ještě nasypat z federálního rozpočtu do obnovy infrastruktury. Dohromady to může být výrazný růstový impulz. Uvnitř. Navenek je to pecka, kterou nebude snadné ustát.

„Přestože máme za sebou už sedm desetiletí liberalizace obchodu od vzniku GATT z roku 1948, riziko otočení kormidla jiným směrem je velké,“ soudí Hüther. Všude je spousta nadprodukce, nejen v oceli. Lze si představit krátkodobé efekty protekcionismu, jaký nabízí Trumpovo heslo America First!

Má to však i druhou stránku, kterou by USA neměly přehlížet. Americký obchodní deficit byl kompenzován obrovským přílivem kapitálu, takže USA dnes dluží světu více než 7 bilionů dolarů. Téměř 60 procent přímých zahraničních investic do USA přichází z členských států EU.

Pro Němce představuje USA mimořádně významný trh, kam jde 9,5 procenta jejich exportu. Farmaceutický průmysl tam vykousl dokonce 19 procent a auta 15 procent. Tohle je Achillova pata německé ekonomiky, kterou by americký protekcionismus pořádně zabolel.

Jenže Trumpova politika jde naproti tomu, co žádali lidé. Například aby zasáhl proti konkurenci nízkých asijských či mexických mezd. Také makroekonom Hüther vidí prameny odporu ke globalizaci v tom, co se stalo ve finanční a hospodářské krizi 2009. Poukazuje na to, že značná část ekonomické elity „opustila normativní kotvu“, což je v lidštině výraz pro odpovědnost a dobré mravy.

Radí, aby se k tomu znovu vrátili a uznávali svobodu a spravedlnost, lidská a občanská práva, svrchovanost lidu a demokracie a bezpečnost dohodnutých pravidel místo svévolných akcí. Měli by také odolávat svévolným politickým tlakům, jaké provádí Trump.

Měli by, měli by… A když ne?

Něco může EU udělat sama, tak jako tak – například přestat mluvit o stále těsnější unii a raději chránit své vnější hranice, aby zastavila migranty. „I kdyby se USA stáhlo z NATO,“ potřebujeme propojit obranné síly, říká německý ekonom Hüther. Berme to jako příležitost.

Dodám, že když se nám tak svět mění před očima, je tu práce nejen pro politiky, ekonomy, generály, ale i pro občany. Nenaletět, sledovat a bránit své! Ekonomové jsou schopni vidět jen čísla i tam, kde jde hlavně o lidi.

Zbyněk Fiala

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.