Trump neposlouchá, a dělá dobře

Neocons ztratili základnu v Republikánské straně a prezident Trump je pouhým začátkem nezbytné změny, píše konzervativní internetový žurnál The Federalist. Patří do Trumpova tábora, a tak nabízí argumentaci těch, kdo poukazují na neblahý vliv „hlubokého státu“.

Začít musíme ze široka. Autor Willis Krumholz, který se specializuje na otázky obrany, rozebírá na stránkách The Federalist událost, která se odehrála v American Enterprise Institute. Jedná se o tradiční pravičáckou pevnost, která pomáhala budovat ideologické impérium, o které se opíral třeba George Bush mladší. Roli AEI před časem skvěle popsali dva korespondenti britského týdeníku The Economist v tlusté knize The Right Nation, což lze číst podle libosti buď jako „správňácký“, nebo jako „pravičácký“ národ ( John Micklethwait & Adrian Wooldridge: The Right Nation – Conservative power in America, 454 s., New York 2004 ). Ukazují AEI jako jedno z center, které „zprůmyslnilo“ vliv krajní pravice efektivním síťováním a managementem. Tato poznámka je nutná, aby bylo jasné, že kdo tam vleze, ví, co ho čeká.

Vlezl tam Trumpův viceprezident Mike Pence a dovolil si krotkou oslavu svého šéfa. Okamžitě narazil. Ujal se ho bývalý Bushův viceprezident Dick Cheney, jeden z tvůrců hegemonistické politiky USA, a přes Penceovu hlavu začal bědovat nad Trumpovým působením. Vytkl mu, že svoji kampaň America First zatahuje i do zahraniční politiky, hodlá stahovat americké jednotky z Afghánistánu a Sýrie, nutí bohaté Evropany, aby přitlačili v platbách pro NATO, setkává se se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem a hlavně nebere do úvahy doporučení šéfů zpravodajských služeb.

Hlavní sdělení mělo spočívat v tom, že neokonzervativní stoupenci Cheneyho, tedy většina zahraničně-politického establishmentu s rozhodujícím vlivem na ozbrojené intervence, jsou rozzuřeni do běla, protože prezident Trump nenaslouchá jejich šíleným radám.

https://thefederalist.com/2019/03/15/dick-cheney-no-credibility-challenge-mike-pence-foreign-policy/

Cheney se pokusil urazit současného amerického prezidenta slovy, že zahraniční politika Trumpovy administrativy „připomíná spíše Baracka Obamu než Ronalda Reagana“. To autora Krumholze pobavilo, protože Obama a neocons měli k sobě naopak velice blízko. Tím se dostáváme k jádru autorova sdělení, k výkladu rozdílů politik dříve a dnes:

Neokonzervativci jsou v zásadě toho názoru, že světového míru může být dosaženo pouze šířením svobody a demokracie po světě, často s použitím ozbrojených sil. Podléhají představě, že každý region, ve kterém není Amerika aktivně přítomna, může být zaplněn někým, kdo představuje geopolitickou hrozbu. Amerika přitom může jednat tak, jak to odpovídá jejím zájmům, protože americké zájmy jsou totožné s globálními zájmy.

Tohle všechno teď vede neokonzervativce k tomu, že podporují změnu režimu nebo aspoň pokračující vojenskou přítomnost v Sýrii, dále setrvání v Afghánistánu (přestože tam jsou skoro dvacet let) a velice tvrdý postoj k Rusku („které je bůhvíproč vnímáno jako stejná nebo větší hrozba než Čína“). Trvají také na americké vojenské přítomnosti ve více než 20 afrických zemích, o kterých předtím nikdo neslyšel, a to vše v zájmu boje proti islamistickému terorismu.

Obama toho mohl udělat pro neocons víc, ale i tak jim vyšel vstříc, když svrhl libyjského Muammara Kadáfího a zorganizoval neefektivní a nesmírně nebezpečnou podporu syrských protivládních sil, soudí autor. Neocons mohou mít Obamovi za zlé jen to, že se neodhodlal k přímému vojenskému zásahu do Libye a Sýrie.

S detaily svých ozbrojených intervencí si neocons hlavu nelámou. Nesmírně naivně podcenili nebezpečí sunnitského islámského fundamentalismu, o který se opírali. Tato ideologie, která vytvořila Al Kájdu a ISIS, je na Středním východě a v Severní Africe nesmírně populární, takže boj s terorismem tam může být doslova věčný. Navíc je to boj, který nás oslabuje. Bombardování a okupování cizích území způsobuje, že mladí lidé vidí v terorismu stále lákavější východisko, zatímco domácí ozbrojené síly, které by měly s radikalizací bojovat, ztrácejí půdu pod nohama.

Takových případů, kdy neocons střílejí do vlastního kolena, je mnoho. Chtěli Ameriku zatáhnout do Sýrie, kde měla bojovat proti terorismu, ale současně klidně podporovali pokus o svržení Asádovy vlády prostřednictvím radikálních sunnitů s vazbami na Al Kájdu. Podobný efekt měla americká intervence do iráckých regionů s převahou šíitů, která nakonec vedla k upevnění a posílení dominantní šíitské moci v Íránu.

Autor pak nabízí neobvyklý pohled na ideovou výbavu neokonzervativců. Odnesli si poučení z 2. světové války, ale nepochopili, co přinesla ta první. Nebo válka ve Vietnamu a spousta dalších, kde intervence způsobily nepředvídané následky a důsledky. Jsou to praví mistři rány vedle. Vedoucí představitel neokonzervatismu William Kristol, který patřil k nejdůraznějším zastáncům vpádu do Iráku, tvrdil, že tahle válka bude vyhraná do dvou měsíců.

Všechno marno, poučení žádné, pro neokonzervativce je jejich ideologie svatá. Když selže, může za to někdo jiný. Pokud je někdo proti intervenci do Sýrie, okamžitě se ptají, proč to dělá. Jakéže síly za tím stojí?? Můžete argumentovat, že je to prašť jako uhoď, jedná se o boj sunnitů se šíity, do kterého bychom se neměli plést, a že odstranění Bašára Asáda by vytvořilo mocenské vakuum pro džihádisty. Kristol a jemu podobní si vás pozorně prohlédnou a označí vás za ruskou loutku.

Prezident Trump dělá dobře, když neposlouchá tyhle rady, soudí proto autor příspěvku na portálu The Federalist. Dělá velice dobře, když ignoruje neocons, kteří stále patří mezi poradce Bílého domu. Ve skutečnosti byl zvolen právě proto, aby neokonzervativce potlačil.

Platí to i pro další části světa. Lidé v Americe mohou souhlasit s myšlenkou, že nemá smysl subvencovat bohaté Evropany, aby se jim připlácelo na obranu. „Německo vojensky doslova zaostává, ale zároveň dává Rusům s radostí miliardy za zemní plyn. Jestliže si však Německo nedělá hlavu s Rusy, proč bychom se tím měli zabývat my?“ ptá se Willis Krumholz.

Lidé v Americe podle stejného autora oceňují také to, že chce skončit s válkou v Afghánistánu a odvést americké jednotky ze Sýrie. Vychází vstříc myšlenkám, které podle autora sdílí většina Američanů bez ohledu na to, zda se hlásí k Republikánům, nebo Demokratům.

(zf)