Zbyněk Fiala: Bible a hra na kuře

super úterý
2.3.2016 09:59
V americkém superúterý, v primárkách napříč jedenácti státy USA, vyhráli Donald Trump a Hillary Clintonová. Zdaleka však není hotovo. Republikáni šátrají v měšci nejbizarnějších volebních triků a Demokraté netuší, co se může stát, až se soutěž přenese do států na severu země.

Nespokojenost s životem ve společnosti, která všechny výhody hospodářského růstu směřuje jen k malé skupince finančníků a velkých vlastníků, nejúspěšněji sklízí Donald Trump, upevňující své postavení na špici republikánských uchazečů o nominaci do prezidentských voleb. Na demokratické straně zatím s přehledem vyhrává Hillary Clintonová. Jistě jí to zvedlo sebevědomí, ale velkou roli u ní hrálo to, že se hlasovalo se hlavně v jižních státech s velkým podílem černošského obyvatelstva. To si je vědomo svého historického úspěchu v podobě vlády Baracka Obamy a vnímá Clintonovou jako členku jeho týmu.

Republikánská noční můra Donald Trump potvrdil, že je schopen vyhrávat bez ohledu na polohu státu na politické mapě Spojených států, ať už je to liberální severovýchod, nebo jižní státy s větším podílem konzervativní orientace a kostela. Svatoušek Ted Cruz se prosadil jen v domovském Texasu a sousední Oklahomě. Pouhá bible a zrak vyvrácený k nebi už nezabírá.

Marco Rubio, zoufalá naděje stranických špiček Republikánů, dosáhl jediného vítězství v otevřené Minnesotě, ale samotného Cruze porazil ještě ve Virginii, Vermontu, Massachusetts a Georgii. Aby to bylo ještě složitější, ve dvou státech východního pobřeží Rubio neporazil Johna Kasiche, kterého zkoušely prosazovat New York Times.

Republikánské kandidáty druhého sledu tak čeká zajímavá fáze „hry na kuře“, kdy jedou proti sobě na plný plyn a vyhraje ten, kdo neuhne (pokud to někdo přežije). Matematika volebního boje naznačuje, že Trump může souboj o republikánskou nominaci prohrát jen pokud bude mít jediného soupeře. Ale i tato naděje je slabá a může brzy vyhasnout. V 11 primárkách superúterý Trump vyhrál šestkrát drtivě a jednou mírně.

Také na levém křídle se odehrává souboj se zprofanovaným establishmentem, ale je zvýrazněn ještě tím, že proti velkým zájmům vystupuje izolovaný senátor z jednoho z nejmenších států. I po strhujícím superúterý si socialista Bernie Sanders uchoval šanci ve své v bitvě Davida proti Goliášovi, když ve čtyřech státech vyhrál a v jednom (Massasuchetts) to bylo na ostří nože. Jeho vítězství byla navíc výrazná, jak na severu (pochopitelně v domovském Vermontu a bílé Minnesotě), tak na jihu v Oklahomě a velice zajímavém Coloradu se silným univerzitním prostředím.

V klíčovém Texasu však dostal nařezáno, stejně jako v Tennesee, Virginii, Georgii, Arkansasu a Alabamě. Obecně prohrává ve státech s větším podílem černošského obyvatelstva, kde je Clintonová vnímána jako pokračovatel Obamovy vlády. Musí se teď upnout na výsledky na severu, a taky hlavně v Kalifornii, Floridě a New Yorku, kde jde o nejvíc hlasů. Kdyby se však dostal do finále a měl se postavit Trumpovi, bude to rvačka o podobný elektorát, nespokojené bílé s modrým límečkem. Ale i Clintonová by stála před situací, že část tradičních Demokratů z tohoto prostředí bude ventilovat své zklamání z narůstajících nerovností a půjde volit populistického Republikána.

Obě hlavní strany jsou tedy před prezidentskými volbami rozděleny hlouběji a jejich protější křídla mají blíže k protivníkovi jiné barvy než ve stejnobarevném táboře. Rozdíl mezi Trumpem a Sandersem však spočívá v tom, že Trump se tváří jako mocný ochránce slabých, zatímco Sanders slabé organizuje a dává jim víru v jejich šance. Nabízí další kolo souboje řadových občanů proti mocnému Wall Streetu, jak to potvrzuje i finanční stránka jeho kampaně. V únoru sehnal 42 milionů dolarů od 1,4 milionu dárců s průměrným příspěvkem 30 dolarů.

Zato Hillary Clintonová plně využívá možností pravidla o „super-PACs“, který si prosadili roku 2010 Republikáni nalepení na velké zájmy a dosáhli toho to nejméně demokratickou formou, rozhodnutím Nejvyššího soudu. Je to možnost dostávat neomezené příspěvky od korporací pod záminkou, že jde o využití svobody slova nějakým sdružením „veřejné akce“.

Toto sdružení nesmí být přímo napojeno na volební štáb kandidáta, ale pomáhá mu politickou reklamou především v televizi. To je druhá bizarnost amerického volebního boje – velké prachy ovlivňují veřejnost, neboť ta je ochotna koukat na televizní politické inzeráty, často drsně útočného zaměření. Ústavní svoboda slova se prosadila formou svobody mámení a dostala přednost před svobodou informované demokratické volby.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.