Zbyněk Fiala: CETA a TTIP

obrazek
24.10.2016 16:01
Není pravda, že EU by ztratila věrohodnost, pokud by nepodepsala smlouvu CETA. Je to přesně naopak. Byly pokusy uhrát CETA „na zkoušku“ bez souhlasu parlamentů, a to „dočasně“, tedy neomezeně. Pak už by EU mohli věřit jen naprostí idioti. Malé Valonsko, které se tomu postavilo, tak podniklo pokus vrátit Evropě tvář.

Kanaďané vesměs uznávají evropské hodnoty a jsou v mnohém srovnatelní s obdivovaným evropským severem. Zejména současný kabinet premiéra Justina Trudeaua patří k nejprogresívnějším vládám světa a francouzsky mluvící Québec se počítá mezi  průkopníky sociálního a družstevního podnikání. To vše je krásné - ale přesto to nehovoří ve prospěch smlouvy  CETA.

Ta se neuzavírá s vládou, ale s ekonomikou, která je úzce napojena na jižního souseda. A neuzavírá se proto, že by EU tak záleželo na obchodu s Kanadou, ale protože Evropská komise by ráda prosadila touto lehkou formou principy, na kterých je postavena mnohem drastičtější smlouva TTIP s USA. Je to návnada, využití příznivé okolnosti, že svět těch, kdo stojí proti TTIP, hledí na dnešní Kanadu vlídně.

Jenže vedle toho nejlepšího z amerického kontinentu najdeme v Kanadě i to nejhorší, jako je energeticky naprosto nesmyslná těžba ropných látek z písků a břidlic nebo agresivní pokusy amerických osivářských gigantů mobilizovat kanadské zemědělce ve prospěch GMO.  

Pokud jde o geneticky manipulovaná osiva GMO, na úvod letošního suchdolského Life Sciences Film Festival byl promítán podklad k diskusi kanadský reklamní film, na kterém je kampaň pro GMO postavená.  Film s matoucím názvem Licence to Farm (Právo obdělávat půdu) je masáží zemědělců, ze které plyne, že kdo nemá GMO, kazí půdu a chce vyhladovět svět. Kanadští filmaři organizují skupinky rozčílených farmářů, kteří vidí za odmítáním GMO holé tmářství a sbírají odvahu k vystoupení, že to tak nehodlají nechat.

Film se promítal na České zemědělské univerzitě v pražském Suchdole, a tak jsem ocenil nápad organizátorů vyprovokovat odborné publikum k polemice. Bylo z ní zřejmé, že u nás to GMO prohrály. Jinými slovy, prohrála zejména snaha o monopolizaci osiv zahraničním dodavatelem a závislost na jeho nákladných technologiích s povinnými pesticidy. Pokud však jde o Kanadu, film vyvolává obavu, že síly, které formují kanadskou ekonomiku ze zahraničí, mohou být mocnější než domácí ideály, které přivedly k moci její levicovou vládu. A pokud to GMO vyhrají v Kanadě a my budeme s Kanadou svázáni smlouvou bránící „překážkám v podnikání“, neutečeme jim ani tady.

GMO je zatím jen hrozba, byť reálná, zato rozsáhlá těžba živičných či ropných písků, je absurdní skutečnost. Absurdní proto, že do těžby a zpracování musíte víc ropného ekvivalentu vložit, než ropy získáte a dopravíte tam, kde ji potřebujete. Je to jedna z nejšpinavějších a nejnákladnějších metod těžby ropy na světě, ale v kanadské ekonomice hraje velkou roli. V kanadské Arktidě jsou jedny z největších světových zásob ropy o objemu 30 miliard barelů prokázaných rezerv. Pro srovnání: světová těžba ropy činí asi 90 milionů barelů denně, takže teoreticky tu jsou světové zásoby na deset let.

Z Kanady pochází přes 40 procent dovozu ropy do USA. V severní části kanadské provincie Alberta ji těží zejména americká společnost Exxon-Mobile. Je záhada, jak se daří udržovat ekonomicky tuto těžbu v chodu. Je důsledkem snů o růstu ceny ropy nad 200 dolarů, které se vynořily těsně před krachem finančních trhů v roce 2008. Když se pak cena ropy propadla pod 40 dolarů, ocitli se zdejší těžaři rázem na horním okraji seznamu těch, kdo nemohou pokles ceny přežít.

Je to ještě horší. Kanadská ropa je nejen nejnákladnější z hlediska těžby, ale zároveň se prodává s nejnižší cenou. Je zatížena průměrným diskontem 15 dolarů proti americké WTI, to znamená, že i nyní se prodává v pásmu 40 dolarů za  barel.

Vedle toho na loňské Pařížské klimatické konferenci OSN vznikly dohody, podle kterých by měla většina zásob fosilních paliv zůstat v zemi, chceme-li zabránit zvýšení globálních teplot o méně než o 2 stupně Celsia. Takže ztráty těžařů v Kanadě se kumulují a zároveň mizí vyhlídka, že by to mohli někdy zvrátit. Pokud by k tomu došlo a my byli svázáni smluvně s Kanadou, může se stát, že nám přišijou nějakou tu „překážku v podnikání“, aby ztráty uhradili z veřejných rozpočtů.

Náklady těžby jsou dány tím, že se odehrává na nehostinném severu provincie Alberta. Vlastní surovina představuje mazlavou hmotu živice nasáklé do křemitého písku v poměru 1:10. Hustá surovina v chladném prostředí se dá zpracovat a transportovat jen po zahřátí a chemických úpravách, to znamená, že jde o energeticky náročný proces.

Energetický přínos takové těžby lze vyjádřit ukazatelem energetické návratnosti investice (EROI). Studie o budoucnosti kanadských ropných písků, kterou na začátku letošního roku otiskl Oxford Institute for Energy Studies, připomíná, že pokusy posunout energetický výnos této suroviny nad EROI 1,0 (víc získáme, než vložíme) vytrvale selhávají. Naštěstí se neuskutečnil ten, který byl plánován v 50. letech, že by se v ložisku uskutečnil podzemní jaderný výbuch, který by dodal jednorázově velké množství  energie ve prospěch těžby.

Obchodní smlouva CETA s Kanadou, stejně jako pravděpodobně nerealizovatelná TTIP,  je dojížďákem zapadající epochy, která by ještě ráda na nějaký čas zabrzdila běh dějin. Budoucnost světa není spojena s volnými trhy, právě naopak, obchod bude doplňkem ekonomiky na krátké vzdálenosti. To samozřejmě nevyhovuje těm, kdo ovládají svět na dobíhajících principech. Jenže moc ropných firem a dalších neoliberálních monster už klesla natolik, že nemohou diktovat. Zádrhele kolem CETA jsou toho dokladem.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

,, Kdo jde pořád na východ, voctne se na západě,

   kdo jde pořád na západ, příjde na východ. ..."

  Josef Nos. Země je kulatá   

 Shodou okolností právě vzpomínáme, že za patnáct dnů, uplyne již 185 let, co svou pozemskou pouť ukončil ve městě Berlíně největší dialektik v dějinách lidstva filosof Georg Wilhelm Friedrich Hegel, jenž ve svém rozáhlém díle mimo jiné pojednával o neustále rotojucí vývojové spirále, kterou můžeme nazvat spirálou dějin. Vzpomínka na na filosofa z největších mi vyvstala v mysli, právě při pročítání úvahy pana Zbyňka Fialy o transatlanických smlouvách CETA a zejména ještě neschválené, nepodepsané TTIP.

     Snad již od  17. století při svém rozpínání se po zeměkouli, též za účelem původní akumulace kapitálu koloniální země, vnucovaly státním útvarům,  nacházejícím se na tzv. Blízkém i Dálnem východě nerovnoprávné smlouvy, které těmto evropským koloniálním zemím poskytovaly nepřiměřené politické a hospodářské výhody. Pod vlivem těchto kapitulací pak  méně rozvinuté země Bv. i Dv. fakticky kapitulovaly a nechaly se koloniálními státy drancovat a bezostyšně ždímat, přičemž tamní vládnoucí vrstvy byly upláceny i když ne vždy úspěšně. Po uplynutí několika století se nám tedy vývojová spirála poněkud pootočila směrem k nedalekému výchozímu bodu a nyní EU země včetně těch dříve nekoloniálních, které jsou vzhledem k jejich Velkému bratru USA zeměmi východními, se stávají předmětem kapitulace, tentokráte samozřejmě promyšlenější, což na zotročující povaze kapitulace formou TTIP nic nemění.

PS: Při pročítání jedné z našich vynikajících teoretických ekonomek paní Ilony Švihlíkové,  byl jsem vahách zda název její knihy odpovídá realitě a nejsme zatím toliko polokolonií. Nyní nabývám jistoty, že po podpisu a schválení TTIP, se již zcela určitě staneme kolonií.

 

antoninsebek

Takovýto přístup nepřístup naší vlády mi potvrzuje prognozu, že jakýsi pan Rovnátko si připravuje teplý pelíšek v Bruselu. Po vzoru jednoho ze svých předchůdců. Tam by vůbec mohli už založit Klub odložených premiérů. 

paysan

Dík za komentář. Jen bych uvítal podobný na téma proč ČR nedokáže napodobit ani to malé Valonsko a proč odpovědné státní orgány naší země nedokáží, neumí nebo nechtějí podat české veřejnosti všechny informace o CETA a TTIP. Proti těmto dohodám protestují tisícihlavé zástupy v zemích západní Evropy, nejnověji i v Polsku, ale průměrný Čech a Češka o nich neví zhola nic a naši vládní činitelé pro dohody se zaoceánskými partnery zvedají ruku bez uzardění. Kde je příčina? Kde jsou hlasy o lokajském ponížení a lezení, víte kam?