Zbyněk Fiala: DVĚ klimatické hrozby

Uprchlíci? Zatímco počet obyvatel Země narůstá, využitelná orná půda mizí. Prudce se rozšiřují území, kde přestává pršet a pole ztrácejí úrodnost. Šíření této pustiny má neuvěřitelné tempo, za jediný rok se tak zničí území o velikosti čtyř Slovenských republik.

„Konflikty a nestabilita jsou dnes v těch regionech světa, kde roste rozloha vysušené půdy a voda se stává vzácností,“ burcuje čtvrteční zpráva z mezinárodní konference přírodovědců v Bratislavě. „Hlad patří k základním spouštěčům konfliktů a válek.“

Toto mezinárodní setkání v prostorách Národní rady Slovenské republiky v Bratislavě bylo mnohem menší, než bude prosincová světová konference OSN o klimatu v Paříži. Nesjely se sem delegace na vrcholné úrovni, jaké se chystají do francouzského hlavního města. Sešli se tu jen „obyčejní vědci“ ze Slovenska, Česka, Rakouska, Německa, Francie, Spojených států a Indie, aby na příkladech z různých prostředí doložili, že jejich téma mizející vody není menší než uhlíková hrozba v atmosféře. A taky se neobejde bez globálního akčního plánu.

Lidstvo už si rizika klimatických změn uvědomuje, ale poznání příčin je stále velice vrchní. Jistě, přibývání uhlíku je jednou z nich. Až se bude v Paříži hledat dohoda, jak to zastavit, půjde o obrovské peníze. I kdyby se je však podařilo nasadit včas, správně a v potřebném množství, nečekejme zlepšování stavu. Půjde jen o zpomalení zhoršování. Na skutečné zlepšení dojde nejdřív za sto let.

Zato s vodou je to nadějnější - a taky by to mohlo stát méně.

Jenže v tom je asi ten zakopaný pes. Prosím vás, levně… Koho by to zajímalo?

S uhlíkem už se politika sžila. Zjistila, že jde o relativně snadný úkol, protože se lze napřít někam, kde je volno. Atmosféra nepatří nikomu, je dostupná všem. Je taky s kým jednat, partnery jsou hlavně energetické, ropné a další velké firmy. Výsledek tak závisí na chování nevelkého počtu dobře organizovaných a odborně vybavených průmyslových partnerů.

Také průmysl si s uhlíkem začíná rozumět. Uvědomuje si riziko nové regulace i změny priorit spotřebitelů a investorů. Začal to brát jako změnu příležitostí, přestup do jiného rychlíku. Dokonce i americký velký průmysl začíná brát vážně vyhlídku, že v Paříži vznikne dohoda o závazných uhlíkových limitech. Dozvídáme se to z údajů o rostoucím počtu společností, které si už nějak nastavily vnitřní cenu za tunu emitovaného uhlíku. Zatím jsou tyto náklady sledovány jen pro potřeby manažerského účetnictví, aby bylo jasné, kolik to může stát a jaký typ inovací se vyplatí. Výsledky jsou nicméně zveřejňovány v nevládním globálním monitorovacím centru CDP. A na tyto údaje se pak odkazují největší investoři, jako jsou penzijní a pojišťovací fondy, aby mohly prodat etický rozměr svého financování.

<href="#axzz3mLtgVkaM">http://www.ft.com/intl/cms/s/0/7ed70bc6-5e33-11e5-a28b-50226830d644.html#axzz3mLtgVkaM

Je tu však také druhá příčina klimatických změn, možná ještě důraznější, přestože je zcela opomíjená. Mizející voda z pevniny.

„Od roku 1993 stoupá hladina moří asi o 3,3 mm ročně, což odpovídá odhadovanému celkovému objemu vody, která odtekla z kontinentů,“ píše se v dokumentu, který jsem si z Bratislavy odvezl. Samozřejmě, že řeky tekly do moře vždycky, jenže teď v moři zmizí značná část vody definitivně. Poničili jsme mechanismus, který ji na pevninu vracel.

Dříve se voda nad kontinentem točila převážně v místních srážkách. Další zdroj, deště putující z dálky, byl přitahován lesními masivy. Co spadlo v noci a ráno do lesa nebo na vegetaci, to se přes den odpařilo a později spadlo někde vedle. Odtékal jen přebytek vláhy.

Lesy však mizí. Zemědělství ignoruje potřeby vody, investovalo hlavně do odvodnění. Krajina se zásadně změnila. Slunce praží do hnědých polí a zahřeje je podobně jako povrch dálnic, parkovišť, náměstí a městských střech. Vznikají ostrovy horka.

Ze suché půdy se nic neodpaří. A může to být jen horší, protože sem ani nekápne. Jak by tu mohlo pršet? Oblaka marně hledají chladné prostředí, kde by mohla zkondenzovat. Nad ostrovy horka jsou běžné deště vysloveně odháněny proudy teplého vzduchu, který stoupá do výšky mnoha kilometrů. Prorazí to jen bouřková mračna s povodňovým přívalem, který letí po povrchu a ničí vše, co je v cestě. Tato voda se nevsákne a za chvíli je sucho znovu.

S kým jednat o nápravě tohoto zoufalého stavu? Pozemky jsou většinou soukromé a žijeme v éře nedotknutelnosti vlastnictví. Zemědělci jsou k ničení motivováni evropskými dotacemi, největší položkou rozpočtu EU. Tyto dotace jsou nastaveny proti půdě a vodě jako peníze za nic, netřeba se starat. Je to podpora okamžitého drancování bez ohledu na budoucnost a připomíná to státní podporu heren (kdyby byla). Vlády se změně brání, a nejvíc ta česká, protože se bojí mocných zájmů, které z toho těží.

Pak jsou tu tisíce způsobů jak zemský povrch zaplácnout, aby do něj voda nepronikla. Také to je podporováno z veřejných peněz. Asfaltovat parkoviště je standard, to propustný povrch je experiment. Stromy mizí z náměstí, podél silnic, železnic, dokonce i z říčních břehů, říká se tomu revitalizace a jsou na to velké peníze. Výstavba dálnic je druhým největším výdajem z evropských fondů. Nekonečně rozrůstající města jsou v rukách všemocných developerů, kteří se o vodu nezajímají, pijí lepší.

Je-li řeč o změnách v atmosféře, máme se o co opřít, zejména pravidelné zprávy mezivládního panelu IPCC, orgánu s obrovskou autoritou. Vědci, kteří se sešli v Bratislavě, se však ně hledí úkosem. Vymezují proti svým kolegům pro jejich „nepřesný koncept, že klimatická změna může být potlačena jedině omezením skleníkových plynů“. Chybějící voda toho napáchá víc a zaslouží si proto nemenší pozornost. Doporučují OSN zpracovat globální akční plán pro obnovu přírodního vodního cyklu a klimatu a sami předložili návrh, který se opírá o teoretické studie na téma „nového vodního paradigmatu“, ale také o praktickou zkušenost ze Slovenska, Česka, Rakouska, Německa, Francie, Spojených států a Indie.

Co je důležité, na Slovensku už byl ověřen vládním experimentem, který probíhal v letech 2011 a 2012. Zapojilo se do něj pět stovek obcí, které na svém katastru postavily 100 tisíc drobných opatření především pro zabrždění vody na horním toku potoků a řek. Většina prací nevyžadovala žádnou zvláštní kvalifikaci, a tak to nabídlo pracovní příjem 7700 lidí, většinou chronicky nezaměstnaných.

Slovensko ročně ztrácí čtvrt bilionu kubických metrů vody, která odtéká – často i s půdou splavenou z polí – v důsledku zemědělské činnosti, odlesnění a urbanizace. Uvedená drobná vodní díla zadrží 10 milionů kubických metrů ročně. Zvládla to za pár měsíců, včetně všech příprav a školení.

Původní záměr byl protipovodňový, zabrzdit rychlou vodu. Jenže pak se ukázalo, že jednou zadržená voda slouží trvale. Když přišlo drastické sucho, nepocítily je obce pod jezy, hrázkami a zdržemi, protože tam se voda stihla vsáknout do podzemí.

Slabina plánu je jasná – potřebuje relativně málo peněz na spoustu rozptýlených opatření. Žádná snadná příležitost k superziskům. Vysloveně kazí kšeft.

Ukazuje to příklad plánovaného vodního díla Tichý potok na východoslovenské řece Toryse, o kterém uvažovala vláda roku 1993 s předpokládanými investičními náklady (v přepočtu) za 350 milionů dolarů. Přehrada měla zadržovat 700 litrů vody za sekundu. Proti plánům se postavili ekologičtí aktivisté Modrá alternativa a navrhovali místo toho zavlažovací opatření přírodního charakteru, jako jsou ony drobné hráze a vsakovací nádržky. Tímto způsobem by bylo možné za stejné peníze obsloužit území o rozloze 5500 kilometrů čtverečních a zadržovat 4000 litrů vody za sekundu. Litr zadržené vody v potocích a půdě by stál pětkrát méně než v přehradním jezeře.

Aby dokázala, že to myslí vážně, Modrá alternativa podnikla roku 1996 první takový pokus v jednom z údolí Torysy. Trpělo suchem i povodněmi, protože už bylo špatným hospodařením tak vysušené, že k němu dorazily jen přívalové deště.

Modrá alternativa mohla nabídnout jen práci dobrovolníků. Ta však stačila na jednoduché levné zásahy, ke kterým je potřeba lopata, sekera a pila. Jako stavební materiál poslouží větve a kulatina nebo zem a kameny. Přesto to dokázalo obnovit normální vláhové poměry. A tento příklad pak posloužil jako základ zmíněného slovenského vládního programu.

(Pokračování)