Zbyněk Fiala: Korejský obrat

vlajka j korea
10.5.2017 11:17
Podle zatím předběžných výsledků prezidentských voleb v Korejské republice vyhrál kandidát, který by se mohl vrátit k politice mírového propojování obou částí Korejského poloostrova, opuštěné před deseti lety.

Také v Jižní Koreji vyhrál prezidentské volby chlapík vnitřně mimo systém, někdejší levicový aktivista, potom nejbližší spolupracovník liberálního prezidenta a nyní představitel levicové Demokratické strany Mun Che-in (anglickou transkripcí Moon Jae-in). Okamžitě nasypal písek do soukolí amerických neokonzervativců, když naznačil zájem o jednání se severním ďáblem a taky, že nestojí o rozmístění raketového deštníku THAAD.

Jeho politická orientace tak navazuje na to, co prosazoval prezident Kim Te-džung (Kim Dae-jong) vládnoucí v letech 1998 – 2003 a získal za to Nobelovu cenu míru. Mun má ke svému vzoru Kimovi blízko ještě jednou věcí. V 70. letech byl Kim unesen a měl být zavražděn tajnými službami otce sesazené prezidentky Pak Kun-hje (Park Geun-hye), která teď čeká na soud kvůli korupčnímu skandálu.

Munova agenda je částečně ovlivněna jeho původem, narodil se na jihu, ale otcem byl uprchlík ze severu, a tak ví, co to je mít rodinné kořeny za blízkou, ale neprostupnou hranicí. Potom úzce spolupracoval s nástupcem Kim Te-džunga, kterým byl liberální prezident Ro Mu-hjon (Roh Moo-hyun, 2003 – 2008) a spolu s ním se věnoval tomu, co bychom nazvali lidsko-právním aktivismem, účinným zejména v radikálním studentském prostředí. To je další dědictví.

Najdeme tam i českou stopu. V roce 2003 jsem měl příležitost k osobnímu setkání s prezidentem Kim Te-džungem, a ačkoliv sám byl hrdina, který v 70. letech opakovaně nasazoval život a organizoval povstání proti tehdejší diktátorské totalitě, říkal, že jeho ikonou je Václav Havel. Jeho obraz ho udržoval v naději, když byl zbaven všech práv a vězněn nebo izolován v domácím vězení. Přetlumočil si to jako jiný režim svobody, vnitřní svobody přemýšlet a tvořit. A čekat na svoji příležitost.

Politická zkušenost nového jihokorejského prezidenta Muna je tak zvláštní kombinací příspěvku zdola i shora. Působil v týmu prezidenta Roa, kde mu byla svěřena agenda občanských práv, než se stal vedoucím jeho kanceláře. Sám poprvé kandidoval na prezidenta roku 2012 a těsně prohrál, ale nyní mu skandál svržené prezidentky nabídl příležitost k drtivému vítězství.

Pomohlo mu i oživení tématu Korejského poloostrova, kdy se střídaly raketové zkoušky na severu, a budování „deštníku“ na jihu. Volební úspěch Muna potvrzuje, že dokázal vyjádřit odpor nejširší veřejnosti ke stupňování napětí s KLDR, protože kdyby se něco semlelo, schytají to příbuzní a oni s nimi, žijí přece vedle sebe. Mělo to ohlas i na druhé straně hranice, jak upozorňuje britský list Guardian. Povšiml si vstřícných severokorejských komentářů, podle kterých volbou Muna voliči „potrestají konzervativní loutky“ v Soulu.

Podle Guardianu pak Mun začal k tématu přistupovat opatrněji, aby je nezabil podnětem k hysterické kritice. Zkusil opakovat některé Trumpovy fráze, ale zároveň prosazuje pokus o „jednání o jednání“, pracovní rozhovory, ve kterých by se začalo s hledáním nějaké vyjednávací platformy.

Klade si pochopitelnou podmínku, aby to znamenalo opuštění programu jaderného vyzbrojování KLDR. V tom je přesvědčivý, protože zároveň usiluje o nejadernou Korejskou republiku. Těžko také může jaderná síla KLDR sloužit k něčemu jinému, než že ji nějak výhodně „prodá“. Co by to mělo být, to si musí ujasnit sama, ale dalším vstřícným prvkem jihu je Munův zájem o obnovení činnosti společné průmyslové zóny u severokorejského pohraničního města Kesong.

Americké neokonzervativce, kteří se snaží ovládnout zahraniční politiku prezidenta Trumpa, to musí pěkně znervózňovat. Severní Korea je kvalitní bubák, kolem kterého je možné budovat americkou vojenskou přítomnost v regionu u čínských a ruských hranic. A teď si Mun řekne, že po své zvolení „znovu zváží“ potřebu rozmisťování protiraketového deštníku THAAD.

Trump šel v jednom ze svých úletů, kterými testuje možnosti, ještě dál a řekl, že by uvítal případné jednání se severokorejským diktátorem. Samozřejmě, že to schytal. Ale nyní Mun po svém zvolení podle ČTK prohlásil: „Spojené státy chtějí ve spolupráci s Čínou vyvíjet silný tlak na KLDR, aby ji přiměly k obnově jednání o ukončení jejího jaderného programu. V tomto procesu by měla Jižní Korea hrát hlavní roli."

Klíč k tomuto výroku hledejte v jeho posledních dvou slovech. Podpořit nás můžete, ale nenecháme se natlačit do něčeho, co nechceme.

Agenda nového prezidenta je pochopitelně širší. V korejská domácí politice se vyostřil problém toho, čemu se v učebnicích říká „stát v zajetí“ (state capture). Za úžasnými telefony a ultratenkými notesy Samsung je třeba vidět také tlusté vazby koncernu a dalších velkých korporací na politický systém. V poslední fázi to vypadalo pro korporace nevýhodně, když důvěrná přítelkyně prezidentky aktivně vyžadovala úplatky na financování kampaně, ale i tam nejspíš platilo klasické zjištění, že peníze na politiku vynaložené nejsou zcela vyhozené.

Mun by chtěl rozbít tradiční systém „čebolů“ (chaebol), propojující vlastnické rodiny korporací, banky i dodavatele do funkčně přísně hierarchických, ale formálně neprůhledných a vzájemně se kryjících struktur. Je to odvážný záměr, ale má svá rizika. Je otázka, zda to, že korejská ekonomika není pouhou hříčkou volného trhu, nebyla naopak její silná stránka, která usnadnila možná světově unikátní tempa technologického rozvoje této země.

Pokud by se podařilo najít model, který využívá silných stránek korejského přístupu a potlačuje ty slabé, bylo by to na další Nobelovku. Mimochodem, jedním ze zdrojů obrovského vzestupu Korejské republiky za posledních dvacet let, je mocná státní podpora vzdělávání, výzkumu a digitální kultury v celé společnosti. Nyní se k tomu obnovuje zájem o sociální spravedlnost a ochranu životního prostředí.

Kdyby se přidalo mírové soužití se severní částí poloostrova a vznikl subjekt s prakticky zdvojnásobeným potenciálem, zásadně to změní poměry sil na Dálném východě.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.