Zbyněk Fiala: Na řadě je „čínský sen“

china
9.11.2017 22:25
Prezident ČLR Xi Jinping chce využít posílení moci, kterého dosáhl na stranickém sjezdu, k obraně „čínského snu“, příležitosti obnovit významné postavení Země středu a čínské kultury a obklopit se mírovým, spolupracujícím prostředím.

Návštěva amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně teď přichází velmi vhod. Je to jen pár dní po skončení klíčové strategické události v této zemi, sjezdu čínské komunistické strany, který potvrdil ve funkcích stávajícího prezidenta Xi Jinpinga i premiéra Li Keqianga. Oba prezidenti tak mají volební období před sebou a z průběhu návštěvy je zřejmé, že vedle nejrůznějších podepsaných papírů by měla vynést také osobnější vztahy obou protagonistů. Tento záměr potvrdila velvyslankyně Čínské lidové republiky v Praze Ma Keqing na semináři k výsledkům stranického sjezdu. K návštěvě amerického prezidenta se vyjadřovala v diskusi.

Jak velvyslankyně Ma uvedla, jedná se už o třetí setkání prezidentů Trumpa a Xi: „Je tu snaha vybudovat těsnější kontakty, protože to je vždy dobrý počátek pro komunikaci vlád, které spojují velice komplexní vztahy nejsilnější země světa a největší rozvojové země světa“. Návštěva proto měla zahrnout i neformální schůzku. „Trump bude vřele přijat,“ zdůraznila velvyslankyně. Vše je na úrovni „státní návštěva plus“.

Jak dále vysvětlila, Čína má zájem o obnovu dobrého vztahu s USA. Nemá v úmyslu ohrožovat americké národní zájmy. Chce vymazat vzory chování z let studené války. Nabízí oboustranně výhodné vztahy - „win-win“.

Tolik velvyslankyně. Dodejme, že ve skutečnosti začíná jít o vztahy dvou rovnocenných zemí. Ekonomický výkon Číny se roku 2015 vyrovnal USA. Jistě, v Číně se o jeho HDP dělí víc lidí, ale celková hospodářská síla obou zemí je srovnatelná, to se zamluvit nedá. Lze také pitvat základní rozdíl, že Amerika je ekonomicky liberální, zatímco Čína je do jisté míry řízená podle centrálního plánu. To je však dělení chlupu nadél, protože s tím čínským plánem už to není zdaleka tak katolické, jako bývalo třeba u nás, a na druhé straně obrovské americké korporace, které ekonomice USA dominují, jsou uvnitř také centrálně řízené a plánují svou budoucnost.

V tempech hospodářského růstu však Čína jasně vede. Je to proto, že její systém je ekonomicky efektivnější, nebo je to jen důsledek faktu, že zdola se útočí snáz? Efektivnost v tom bude také. Jak na sjezdu konstatoval generální tajemník a prezident Xi Jinping, „Čína vede ve světě v obchodu, investicích do zahraničí a devizových rezervách.“

Zřetelný je rozdíl v cílech. V Americe jej tvoří „bottom line“, položka na spodním řádku výsledovky. Měří, kolik kdo vydělal, zda dosáhl zisku. V Číně se hraje na zisk taky, ale je tu i nadřazená hodnota. V hloubi úvodního projevu Xi Jinpinga jsem narazil na smysl čínské modernizační strategie. Xi jej vyjádřil prostými slovy, že lidé by z toho měli něco mít. Podobně stručně je tam popsána i další strategická směrnice, že země už se nikdy nesmí vrátit k někdejší rigiditě a izolaci.

To jsou zásadní sdělení. Komentáře vnějších pozorovatelů sjezdu obyčejně zdůrazňují, že generální tajemník a prezident Xi upevnil moc a získal postavení jako kdysi Mao Ce-tung. Osobně bych to interpretoval jinak. Xi vybojoval postavení, které mu umožňuje zabránit návratu situace, kdy přestárlí byrokrati přehlížejí potřeby lidí a vidí jenom nepřátele. Čína už se nesmí vracet za předěl, kterým se otevírá nová epocha. Vyjde z ní jako moderní socialistická společnost s postavením kooperativní světové velmoci. Naplní svůj „čínský sen“.

Hlavní slovo na pražském semináři k výsledkům 19. sjezdu KSČ měl analytik Jan Campbell, známý z příspěvků na Vaší věci. Uvedl, že signál nové epochy byl patrný hned před pěti lety, bezprostředně po nástupu Xi Jinpinga na nejvyšší post. Už tehdy se začalo se mluvit o „čínském snu“. Jde o obrodu národa i státu, který byl v opiové válce roku 1840 rozvrácen západními mocnostmi a natlačen do koloniální podřízenosti. Výsledkem byla chudoba a zaostalost, jejíž hloubku lze poměřovat délkou nápravy. Naplnění čínského snu tvoří páteř vize k roku 2049, ke 100. výročí vzniku Čínské lidové republiky.

Zajímavé je i to, co se na sjezdu nestalo. V nejvyšším vedení se vyměnili všichni mimo Xi a premiéra Li, ale nikdo z těch nových není tak mladý, aby mohl být považován za nástupce generálního tajemníka. Xi drží všechny otěže moci, kontroluje stranu, vojsko i stát. Campbell je přesvědčen, že to bude jako v Rusku, k žádné změně nedojde, dokud na to budou mít dnešní šéfové dost sil.

K Rusku má dnešní Čína hodně blízko, Campbell soudí, že to směřuje k nějaké alianci. Vnitřní vývoj však zůstává odlišný. V projevech generálního tajemníka Xi nenajdeme žádné pozitivní hodnocení perestrojky. Má ji spíš za varovný příklad. Bezbřehá kritika nevynesla konkrétní cíle, vedla k rozpadu Sovětského svazu a rozkrádání jeho národního bohatství. Čína dala přednost jasným ekonomickým reformám, ale nelze očekávat, že připustí vznik systému více stran se silnou opozicí.

Xi také od začátku usiluje o obnovu ideologického vlivu komunistické strany. Nejde o všudypřítomný opruz jako v Severní Koreji, ale základní hodnoty by měly být zřejmé. Součástí „čínského snu“ je i obroda čínské kultury a jejího vlivu na společenskou soudržnost. Campbell k tomu dodává, že když Xi mluví o ekonomii, nechápe ji v západním pojetí, ale v původním smyslu „umění vést domácnost“. Umění není věda. Nejde o výstřelek. Jak Campbell informoval , studenti vyšší matematiky na Stanfordu mají i kurzy estetiky, aby postřehli, jak krása potvrzuje správnost teorií a vzorců.

V čínské zahraniční politice Campbell vidí kombinaci měkké a tvrdé síly. Tou tvrdou je armáda, která nemá být nejsilnější (v tom na USA nikdo nemá), ale nejmodernější. Mimochodem, modernizace armády znamená také soustředění státních prostředků na výzkum, jehož výsledky pak nacházejí i civilní uplatnění. Je to tedy určitá forma vědní politiky a podpory vybraných technologií.

V základních zahraničně-politických směrnicích dominují kooperativní přístupy. Čína se otevírá, zpřístupňuje své trhy. Globalizace má být příležitosti pro spolupráci „win – win“, vydělají všichni. Tomu má sloužit budování infrastruktury Nové hedvábné stezky. Mluví se o prospěchu všeho lidstva. Lze za tím vidět zájem o lepší globální správu (global governance).

Čínská velvyslankyně Ma Keqing uvedla, že teď například probíhá v Šanghaji specializovaný veletrh pro dovozy do Číny. Ale roste i náročnost čínského trhu daná zrychlujícím technologickým vývojem. Sjezd potvrdil záměr zvýšit investice do výzkumu a vývoje na 2,7 procenta HDP. Vedle toho je tu obrovské tempo spontánního vývoje. Patří k němu například obrovské rozšíření plateb prostřednictvím mobilu ve funkci peněženky. Vzniklo jako aplikace, „kterou si vytvořili lidé sami, nebylo to na popud vlády.“

Na závěr setkání padla zmínka o tom, že Čína má zájem vylepšit technologickou spolupráci s Českou republikou. Velvyslankyně informovala, že by o tom měl jednat příslušný mistr, který přijede do Prahy, a připravuje se zvláštní seminář na toto téma.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Kým Čína zvolila ovládať svet ekonomickou cestou a bez jediného výstrelu, USA sú nútené brať Čínu ako partnera. Nič iné im neostáva. Kým sa situácia vo svete mení, EÚ + zvyšok Európy šlape v starých koľajach :

1/ 27 rokov média a politici vtĺkali, a ešte stále vtĺkajú obyvateľstvu nepriateľský obraz komunistickej Číny. Dnes sa tohto zvyku nevedia zbaviť. Škrípu zubami, keď sú nútení niečo pozitívne povedať, alebo potajme " lezú  Číne do zad " = potichu obchodujú s Čínou. Len čo sa ale nejaký Číňan, ako vlastník v biznise tu objaví, hneď ho spochybňujú. Dlhé roky tu bol boj proti dumpingovým čínskym cenám - čím sa vytvoril negatívny obraz Číny - ako ďaší negatív. Takto sa dá pokračovať...

2/ Čínska cesta k prosperite by mohla byť vzorom pre EÚ : vytvoriť spolok štátov od Lisabonu po Vladivostok - bez jediného výstrelu. Namiesto toho štáty EÚ a ich politici sa chystajú infraštruktúru EÚ a Schengenu pripraviť na INVÁZIU proti Rusku. Na poslednom zasadaní NATO žiaden štát neprotestoval, naopak. Takže my pôjdeme cestou Armagedonu ku šťastnej, vojnou zdevastovanej Európy. Ešteže máme USA, ktorá nás znovu postaví na nohy - Marshallov plán č.2.  Do tretice všetko najlepšie - 2 svetové vojny vznikli v Európe, môže aj tretia, nie?