Jak Jan Masaryk chtěl stihnout svůj státní funus

Kdy opravdu zemřel Jan Masaryk
4.3.2021 03:40
Okolnosti kolem konce Jana Masaryka jako minstra zahraničních věcí jsou stále živým tématem pro mnoho historiků i literátů. Spáchal Jan Masaryk sebevraždu nebo byl zavražděn? A co když pod okny Černínského paláce neskončilo jeho tělo, ale tělo Masarykova dvojníka? Co když Jan Masaryk dožil svůj život pod skrytou identitou v jednom izraelském kibucu? Skeptičtí historikové si ani prozatím nepoložili otázku, co všechno by se jinak dělo, kdyby Honza se na svůj státní funus dostavil v plné parádě. Získal by SSSR americké plutonium použité při veřejně tajné zkoušce své jaderné pumy v r. 1949? Mohli by komunisté oslavovat Vítězný Únor 1948? Vznikl a udržel by se Stát Izrael?

Tento blog věnuji památce své drahé zesnulé ženy, která mně s vypracováním knihy o Janu Masarykovi velmi pomohla, paní Evy Řezníkové, která by dnes, tedy 4. března 2021, mohla oslavit své narozeniny (1965).

Jednyím z posledních svědků, kteří mluvili s ministrem zahraničních věcí Janem Masarykem, byl dr. Pavel Kavan:[1]

Vídal jsem se s dr. Pavlem Kavanem i s jeho anglickou ženou Rosemary, když přijížděl z Londýna, kde byl tiskovým atašé na našem velvyslanectví. Nejvíc si vybavuji jeho návštěvu v Praze 9. března 1948. Bylo to krátce po vzrušených únorových dnech. Pavel Kavan přijel z Londýna a přivezl diplomatickou poštu, ale zejména kupu britských novin, které se věnovaly událostem v Československu a ustavení Gottwaldovy vlády obrozené Národní fronty. Volal mi do práce a domluvil si se mnou schůzku, přivezl mi nějaké pozdravy a dopisy od londýnských přátel. A samozřejmě, že chtěl i ode mne informace o nedávném dění. Já jsem se tehdy vrátil z Maďarska, kde jsem vedl jednání s vysokými hospodářskými činiteli o mimořádných dodávkách masa a dalších potravin. Únorová krize totiž mohla vyhrotit zásobovací problémy, a způsobit tak nové vládě vážné problémy. Pavel však na domluvenou podvečerní schůzku nedorazil, zazvonil až později večer u nás doma. Omlouval se, že si ho ještě povolal "starej" - jeho šéf, ministr zahraničíJan Masaryk, který od něho chtěl informaci o britských reakcích na únorové změny.  Když mu Kavan referovalo o stanoviscích tisku i politických osobností, Masaryk prý několikrát prohodil, že nám vůbec nerozumějí, že nic nechápou. Pavlovi připadal Masaryk zvláštní, po svém způsobu vše převáděl do legrace, ale některé žerty byly nezvykle drsné. Třeba když s úsměvem prohodil, že by ještě rád stihl svůj státní funus[2]. Druhý den ráno bylo tělo Jana Masaryka nalezeno pod okny jeho bytu v Černinském paláci. Hned jsem si vybavil, o čem před pár hodinami Pavel Kavan mluvil, a první i jediné, co mě napadlo, bylo, že ministr spáchal sebevraždu. Zvláštní Masarykovy výroky náhle získaly svou logiku. Ivelkolepý státní pohřeb se konal. (Kolár, 2016, s.95-96)[3] ¨

Co když ale Jan Masaryk to nemyslel jenom obrazně? Své manželce zapálený komunista Pavel Kavan[4] sdělil: Mluvil jsem s ním ještě v sedm hodin večer a ráno byl mrtev. Masaryk byl v šest hodin večer už v posteli, rozrušený a v depresi. Stěžoval si na nespavost a neschopnost se soustředit. Jeho matka trpěla duševní chorobou a o něm bylo známo, že podléhal krajním rozpoložením mysli a že pronásledoval strach z duševní nemoci. Deprimoval ho mezinárodní vývoj a rostoucí napětí mezi USA a Sovětským svazem. Jeho sen o světě bratrství byl těžce otřesen. Masaryk patřil lidu, a ne politickým stranám. Sám řekl: Jak si mohou mojí zahraniční přátelé myslet, že bych šel proti vůli národa. Masaryk uznal, že nová vláda vznikla z rozhodnutí lidu, a proto bez váhání přijal ministerské křeslo a veřejně vyhlásil svou podporu Gottwaldovi. Kupa nedopalků nalezená ráno v popelníku svědčila o další probdělé noci. Masaryk si vzal život v přechodném pominutí smyslu. (Kavanová, 1997, s. 59) 

Během únorové krize, kterou jsme s vášnivou zvědavostí, jak se jen dalo, z Londýna sledovali, mi bylo nápadné, že neminul snad ani den bez toho, že by Jan Masaryk veřejně nevyjádřil svou solidaritu s lidem a odhodlání zůstat doma s ním. Zdaleka to vypadalo tak, že tento závažný hlas je komunistům velmi vítaný, a já jsem si říkal, že když Masaryk zaujímá takový postoj, nemohou se řeči o puči brát vážně, Z touhy po autentických informacích jsme vypravili našeho tiskového přidělence, Pavla Kavana, na služební cestu do ústředí s tím, že se má vrátit 9. března. V ten den nám však ohlásil - nevím již, zda depeší či telefonicky - že musí svůj návrat o den odložit, protože večer má jít k ministrovi, který chce po něm poslat dopis našemu velvyslanci. Ráno nás pak probudil strašný šok ze zprávy o Masarykově mrtvole na nádvoří Černínského paláce. Po návratu Kavan sděloval, že 9. března večer ho Jan Masaryk přijal ve svém bytě, že měl na sobě pyžamo a že byl velmi deprimovaný, protože měl na posteli rozloženy dopisy a telegramy, v nichž mu lidé nadávají do zrádců a vypovídají i stará přátelství. "Říkají, že jsem zrádce. To je hrůza," komentoval dopisy. Nakonec Kavana vyzval, aby si ráno přišel pro dopis pro vyslance. Když jsem potom prošel procesem a tím vším, nemohl jsem se ubránit dojmu, že Kavan byl záměrně někým k Masarykovi nadirigován právě 9. března večer, aby mohl podat zprávu o tom, že Masaryk byl duševně rozrušen, protože dostával telegramy,  které ho nazývaly zrádcem, čili že to byla zrežírovaná záležitost. Je-li tomu tak, pak musíme připustit všechny možnosti. Byl to dobrovolný odchod ze života či vražda? Obojí je myslitelné, avšak ani pro jednu alternativu, která by tu druhou nade vší pochybnost vyloučila, není dost důkazů. A sotva se již kdy objeví. Spekulace, pomalu již půlstoleté, nikam nevedou. A tak, zdá se, má smysl jen jedno: poklonit se památce mrtvého a říci: "Requiescat in pace." (Goldstücker, s.35-36)

Hana Stránská, bývalá sekretářka Jana Masaryka v letech 1945-1947, 10. března 1948 zaměstnaná na československém velvyslanectví v Londýně, prožívala tuto událost podle svých vzpomínek takto: Jan Masaryk je mrtvev. Smrt jej zastihla včera, ale skutečná příčina není známa. Mezinárodní deníky byly plné dohadů a jedna verze stíhala druhou. Zřejmé bylo jen to, že 10.března 1948 v časných ranních hodinách bylo jeho tělo nalezeno pod oknem jeho koupelny. Bylo to včera, musela jsem si stále dokola připomínat. Právě včera ve čtvrt na deset ráno jedna ze sekretářek našeho velvyslanectví vešla dovnitř, celá zsinalá a jakoby duchem nepřítomná, neschopná ze sebe vypravit víc než nesouvisle trhané věty: „Ne to ne; to nemůže být pravda; to není možné,“ opakovala stále dokola znovu a znovu, než byla s to, ze sebe dostat něco nesrozumitelného. „Co nemůže být pravda? Co se stalo, Káťo?“ zeptal se někdo z nás.„Nemůže být mrtev… Masaryk přece nemůže být mrtev -„O čem to proboha mluvíš?“„Jan Masaryk spáchal sebevraždu… našli ho dnes ráno.“„A ty tomu věříš?“ zeptal se někdo.„Nevím, čemu mám věřit,“ řekla Káťa. „Budu čekat, dokud se nevrátí Kavan, chci vědět, co mi řekne on.“ Pavel Kavan, jenž byl Kátiným šéfem, byl prvním tiskovým tajemníkem na velvyslanectví, který byl zodpovědný za veškeré informace. V té době však byl zrovna na služební cestě v Praze. Káťa zatím četla telegrafické zprávy, a také rozdávala zaměstnancům bulletiny. To ráno nás zastihly zprávy obsahující různé verze Masarykovy smrti:„Masaryk spáchal sebevraždu, protože se nacházel v jednom ze svých depresivních stavů.“„Masaryk spáchal sebevraždu, poněvadž se připravoval na útěk na Západ, a to letadlem, jež stálo připraveno na ruzyňském letišti. Toto letadlo však bylo zajištěno, takže Masaryk očekával, že bude zadržen a zatčen.“„Masaryk spáchal sebevraždu, protože nebyl schopen čelit kritice ze strany svých západních přátel, jež mu zazlívali, že po únorovém vítězném tahu komunistů setrval ve vládě.“„Masaryk spáchal sebevraždu, jelikož cítil, že zneuctil otcovu památku. Ti, co věděli o jeho blízkém vztahu a obdivu k otci, věřili, že Jan, který vždycky trpěl neustálým srovnáváním s ním (třebaže by se asi každý syn jen těžko vyrovnával s podobou svého otce jakožto člověka nadlidské velikosti, tak jak Tomáše Masaryka přijímal český národ), cítil, že kdyby jeho otec žil, byl by velmi zklamán synovým setrváním ve vládě i po únorové komunistické revoluci. Navíc Jan zemřel právě tři dny po otcových narozeninách, takže není vyloučeno, že je zde nějaká spojitost a že v něm otcovy narozeniny spustily myšlenkový proces, jež ho nakonec dovedl až k sebevraždě.“ Jiná teorie, ovšem neoficiální, zněla:„Masaryk nespáchal sebevraždu, byl zavražděn.“ Těm, kteří se ptali po příčinách Masarykova zavraždění, se v časových odstupech dostalo několik následujících vysvětlení: „Byl zavražděn, protože komunisté se báli přílišné popularity, jíž se těšil mezi lidmi.“„Byl zavražděn, protože se jej potřebovali zbavit jako zrádce, který chtěl uprchnout, a panovaly zde obavy, že oficiální soudní proces by k němu ze strany široké veřejnosti vzbudil přílišné sympatie.“ V době, kdy Jan Masaryk zemřel, většina zaměstnanců československého velvyslanectví v Londýně nebyla členy komunistické strany. Byli jsme „stará garda“; komunisté zatím neměli čas na to, aby pronikli i sem. Toho dne jsme všichni věřili, že náš ministr zahraničních věcí byl skutečně zavražděn komunisty. (Stránská, 1998, s. 188-190) 

 

Závěr

Všechno nasvědčuje tomu, že se Janu Masarykovi jeho poslední přání ve funkci ministra zahraničních věcí vidět svůj vlastní státní pohřeb splnilo. Ještě předtím napsal dopis Stalinovi, zavolal ráno Olze Scheinpflugové, pozdravil se s majorem Schrammem. Pak se zabydlel se v jedné vile v Praze, kde ho pak potkal v r. 1954 Jan Zábrana na procházce s jeho milovaným pejskem.[5] Vypracoval v této době expertní posudek na svůj způsob vyvázání se z těžké povinnosti spojené s funkcí ministra věcí zahraničních.[6] Takže nejenom Olga Scheinpflugová hovořila s Janem Masarykem brzy ráno 10, března 1948.[7] V polovině 50. let je viděn v Izraeli[8].

 

Použitá literatura

Goldstücker, Eduard. Vzpomínky (1945-1989). Vyd. 1. Praha: G plus G 2005. 2 sv. ISBN 80-86103-87-0.

KAVANOVÁ, Rosemary. Cena svobody: život Angličanky v Praze. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1997. 318 s. Osudy; sv. 1. ISBN 80-85765-63-2.

Kolár, František Jaromír a Kolár, Vladimír, ed. U Dunkerquu za svobodu, v Ruzyni za čest. První vydání. Praha: Futura, 2016. 183 stran, 32 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-88035-15-2.

STRÁNSKÁ, Hana. Co už se nikdy nedovím. Vyd. 1. Olomouc: Votobia, 1998. 241 s. ISBN 80-7198-350-0

https://www.mesicnikmy.cz/post/2020/03/13/%C5%BEivotu-nebezpe%C4%8Dn%C3%A9-vy%C5%A1et%C5%99ov%C3%A1n%C3%AD

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1994/cislo-9/poselstvi-jana-masaryka.html

https://www.cdk.cz/unor-1948-po-sedesati-letech

https://www.stoplusjednicka.cz/pan-ministr-masaryk-zpet-do-sluzby-ho-povolal-sam-prezident-benes

https://russiancouncil.ru/en/blogs/jvlv-en/34464/?sphrase_id=42091649

https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/prilis-snadne-unorove-vitezstvi-totalitni-komunisticke-strany.A180217_200546_vojenstvi_kuz

https://sip.lex.pl/akty-prawne/mp-monitor-polski/odznaczenia-za-wybitne-zaslugi-w-dziedzinie-wspolpracy-polsko-16913981

https://quadrant.org.au/opinion/qed/2018/12/the-death-and-mystery-of-jan-masaryk/

https://tadesco.org/unikatna-nahravka-naznacuje-ze-byvaleho-sefa-ceskoslovenskej-diplomacie-jana-masaryka-zavrazdili/

https://phone.boutsoftsanhoje.gq/

 (https://ditajarosova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=755575 )



[1] Podle neověřené informace jeden Čech, který se později odstěhoval do Austrálie, tvrdil, že za smrt Jana Masaryka je zodpovědný Pavel Kavan, který ho měl na poslední návštěvě při hádce neúmyslně vystrčit. Údajně se mu s tím svěřil ve slabé chvilce v Londýně po jeho smrti. O průběh jeho návštěvy se zajímaly po 10. Březnu 1948 zahraniční rozvědky (Žáček, Pavel. Dává se na vědomí … Jan Masaryk ve svodkách čs. zahraničního zpravodajství. Paměť a dějiny 2013, č. 1, s. 59-69.

Jestliže se měl pan Kavan někomu svěřit, že nese odpovědnost za smrt Jana Masaryka, tak pouze v tom smyslu, že přeposílal z účtu londýnského velvyslanectví částku 6 milionů dolarů, které tam nashromáždil svými transakcemi pan Toman. Viz podrobněji http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jak-jan-masaryk-investoval-do-rozvoje-drevarskeho-prumyslu-v-kanade  A pan Kavan se zřejmě domníval, že na to někdo přišel. A Masarykovi se pomstil.

[2] Obdobně se měl vyjádřit Jan Masaryk k Arnoštu Heidrichovi: „Tady bude ležet Jan Masaryk s roztříštěnou lebkou“.

Podle historiků pána a paní Valentových s odvoláním na paní historičku Jandečkovou Bydžovský tvrdil, že Masaryka zabil na popud Arnošta Heidricha, správce ministerstva zahraničí, který byl tehdy údajně hlavním spolupracovníkem SIS v Praze. Bydžovský podle svých slov dostal 9. března 1948 od Heidricha pilulky, které dal Masarykovi do kávy. Historici pán a paní Valentovi ve svém článku přímo neříkají, co by mohlo Brity motivovat k likvidaci Masaryka. Ukazují však, že Londýnu vadila podpora, kterou přesvědčený sionista Masaryk poskytoval Židům a rodícímu se státu Izrael. Šlo hlavně o dodávky zbraní i pomoc s přepravou Židů do Palestiny, které Britové bránili námořní blokádou. Ve věci Židů propukla podle Valentových v roce 1946 „tichá válka mezi Prahou a Londýnem“. Masaryk se tedy protivil vůli země, která mu poskytla azyl během druhé světové války. Konflikt zhoršil i fakt, že se na stranu Izraele přiklonil později i Sovětský svaz, který tak chtěl oslabit pozice Britů na strategickém Blízkém východě. Podle Valentových se v den Masarykovy smrti sešel Heidrich s Gottwaldem a Masarykovým komunistickým náměstkem Vladimirem Clementisem. Seznámil je s osobně připraveným dokumentem, který měl zpřísnit prodej českých zbraní do zahraničí a tedy i do Izraele. 

Masarykův nástupce Clementis nicméně v Masarykově pomoci Židům pokračoval, dokonce ji rozšířil. Valentovi míní, že Kreml to musel číst tak, že Masaryk hodlá udržet podporu Prahy pro politiku Moskvy v Evropě i na Blízkém východě, včetně prodeje zbraní izraelské ozbrojené skupině Hagana. Masaryk ostatně sám Izraelcům ke zbraním vydatně dopomáhal – proti zájmům Londýna. 

Valenta v roce 1968 emigroval z Československa a usadil se v USA, kde přednášel. V letech 1991 až 1993 vedl Ústav mezinárodních vztahů v Praze. Nyní je výzkumným (spolu)pracovníkem izraelského analytického střediska BESA Center for Strategic Studies. Podle svého webu působil jako poradce Havla i amerických prezidentů Ronalda Reagana a George Bushe. Leni Friedman Valenta je badatelka, umělkyně a politička. 

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/cr-britanie-izrael-sssr-historie-vrazda-masaryk-rozvedky-sis.A190215_212651_zahranicni_luka#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=zahranicni&utm_content=main To se tedy téměř rovná přiznání, že Jan Masaryk skončil svůj život v izraelském kibucu. Viz též přímo https://www.meforum.org/7263/the-birth-of-israel-prague-crucial-role

[3] Část těchto vzpomínek, vztahující se k osobě Pavla Kavana, je přetištěna zds http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2017/184-31-2017-9-srpen-2017/1879-v-osvobozenem-buchenwaldu

[4] Pavel Kavan byl až v listopadu 1950 odvolán z Londýna a zatčen v souvislosti s procesem se Slánským, kde svědčil hned první den (20. listopadu 1952) spolu s Josefem Vondráčkem, dr. Václavem Vlkem, dr. Eduardem Goldstückerem, Mordechajem Orenem, dr. Jaromírem Kopeckým, Oskarem Langerem a Danielou Kaňkovskou. Pavel Kavan byl souzen 25. a 26. května 1953 spolu s  Karlem Dufkem (velvyslanec v Turecku do podzimu 1951, Eduardem Goldstückrem a Richardem Slánským. Všichni byli shledáni vinnými ve smyslu obžaloby, kterou přednesl generální prokurátor Urválek. 23. prosince 1955 byli všichni čtyři propuštěni na svobodu, i když se pan Dufek mezitím ještě stihl rozvést. Více viz zde https://www.pametnaroda.cz/cs/dufek-karel-20060911-0

[5] http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jak-potkal-jan-zabrana-v-cervnu-1954-za-prahou-exministra-jana-masaryka-se-psem

[6] http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jan-masaryk-pristup-vaclavy-jandeckove-iii

[7] http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/fakta-stopy-uvahy-kolem-skoku-jana-masaryka-do-prazdna; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/posun-v-reseni-kauzy-jan-masaryk

[8] Slabinou těchto tří osobních svědectví na sobě časově navazujících, je, že se jedná do značné míry dnes o zprostředkovaná svědectví, tedy o svědectví z druhé, které soudy nepřípouštějí. Třeba o telefonickém rozhovoru Jana Masaryka s Olgou Scheinpflugovou, který už se ale nemusel uskutečnit z Černínského paláce, tedy rozlehlého sídla ministerstva věcí zahraničních, ale z prázdného bytu Marcii Daventportové, což by vysvětlovalo onu velmi poklidnou reakci sestry Jana Alice Masarykové na oznámení o nálezu údajného těla jejího bratra. Jinak ale viz obalku knihy, na němž je vidět sedícího, tak o dvacet let staršího Jana Masaryka na plastové židli v kibucu Kfar Masaryk. Po setkání s Janem Zábranou se rozhodl pro klidné dožití ve Státu Izrael. Ale ještě jeden osobní zažítek, když jsem postupně zpracovával sérii blogů zde pro web Vaše Věc, měl jsem téměř pocit, že mně někdo ty důkazy o tom, jak to všechno bylo s JM, přímo podstrkává. A nebyl to zrovna příjemný pocit. Třeba zadal jsem do Googlu "Jan Masaryk" gay i objevil se mi web s otázkou "Is Jan Masyryk gay". Yes No. O to by nebylo, ale v právém horním rohu se objevilo velké reprezentativní portrétní foto československého ministra zahraničních věcí tuším z britské encyklopedie. Janů Masarýků běhalo a běhá po světě přehršel, jak mohl nějaký počítáč tušit, o koho mi jde. 

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.
Klíčová slova: Jan Masaryk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.