Fakta, stopy a úvahy kolem skoku Jana Masaryka do prázdna

Kdy opravdu zemřel Jan Masaryk
10.3.2018 09:54
V devět ráno (tedy v osm hodin západoevropského času) rádio 10. března 1948, tedy přesně před 70. lety, začalo hrát vážnou hudbu a bylo oznámeno, že Jan Masaryk zemřel.

Kdo byl Jan Masaryk

Podle amíckého historika Igora Lukeše Jan Masaryk byl chronickým zbabělec (Československo nad propastí: selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945-1948, s. 260), ale v tom případě by nestálo za to někomu ho vraždit, ani by nedokázal ten dotyčný spáchat sebevraždu. Za chronického zbabělce bývá považován jeho kolega ve vládě Josef Plojhar (1902-1981) a ten vše přežil ve zdraví.

Této charakteristice odporuje, že

  • jde o československého ministra zahraničí, který se veřejně podílel na prosazení založení Státu Izrael a tajně na organizaci a financování dodávek zbraní[1], a to jak sám, tak i prostřednictvím Z. Tomana, šéfa československé rozvědky při ministerstvu vnitra[2];

  • počátkem února 1947 dostali Josef David, národně socialistický předseda parlamentu, a Jan Masaryk pozvání k návštěvě Izraele na položení základního kamene školy v kibucu Kfar Masaryk, na níž přispělo Československo ze státního rozpočtu v roce 1948 částkou 3,5 mil. korun. Částka 70 000 dolarů byla zaslána do Izraele v listopadu 1948;

  • podle spisovatele pana Jana Beneše Pan profesor Krajina prohlašoval, že biologická fakulta ve Vancouveru v britské Kolumbii, kte­rou vybudoval a úspěšné vedl (po Krajinovi se dnes jmenuje přírodní rezervace Krajina land, větší Čech), byla vybudována z daru dřevařské firmy Koerner. Tento dar pak, že odpovídal částce 6.000.000 dolarů, které tam Jan Masa­ryk nechal dne 19. února 1948 poukázat z londýnského konta čs. velvyslanectvi. Fakulta vznikla, když se odboj a válka, se kterou se počítalo, nekonaly. Vzpomeňme, že téhož dne se do Prahy dostavil Valerian Zorin – kontrolovat dodávky sovětské pšenice. Komunisté ho samozřejmě po­třebovali mít živého, a ve vládě, jako stafáž své legality, tohle se používá jako důvod dotvrzující jejich neúčast na záhadných okolnostech „sebevraždy". Jenže to samozřejmě byli komunisté českoslovenští, pouhá místní agentura. Pokud jejich nadřízení v Moskvě zjistili, že Jan Masaryk se hodlá živý raději vyskytovat mimo Československo, a logicky by na­stoupil na místo tradičního i ostudného boje o stát mimo tento stát, chtěli ho mrtvého. Pokud se Jan Masaryk na tento uděl připravoval, a poukaz nemalé finanční částky mimo kompetenci čs. úřadů tomu nasvědčuje, zajisté tak činil ve spojení s britskou tajnou službou, ke které měl z doby války nejblíže. S onou službou, kde tehdy dosud významné postavení zastával Kim Philby a čtyři další ničemové ve službách Moskvy.[3]

  • tak zvaná zpráva „Vyšetřování příčin smrti Jana Masaryka“ charakterizuje Masaryka jako člověka odolného a nebojácného.[4]

Co víme[5]

  • 10. března 1948 v 9. hodin ráno vysílal československý rozhlas zprávu, že tělo identifikované jako tělo Jana Masaryka bylo nalezeno pod okny Černínského paláce[6];

  • Britský diplomat Sir Bruce H.B. Lockhart ten sukničkář a nezdárný britský špion, se ve své vzpomínkové knize o Janu Masarykovi, publikované v r. 1951, rozhořčuje nad tím, že „komunisté šli tak dokonce tak daleko, že v rychlosti vytvořili novou verzi Pohádky o šťastném Honzovi, v které Jan, když se přesvědčil o podlosti svých západních přátel, našel světlo pravdy a v této radostné době pro jeho lid neodešel ani na Západ, ani na Východ, ale do země, z níž není návratu“[7].

  • V Praze tehdy dlel Alexandr Korotkov, šéf sovětské atomové špionáže (Rudá kapela);

  • Podplukovník Kohout, který měl být příslušníkem NKVD, si přinesl 10. března do své pracovny těžítko, které bylo identifikováno jako vlastnictví Jana Masaryka a telefonoval si s Fierlingerem, že pérák doskákal.

  • Zatímco podle přítelkyně Jana Masaryka Marcií Daventportové měřil živý Jan Masaryk 186 cm, tak na pitevním stole podle protokolu o pitvě Doktora honoris causa Jana Masaryka, sepsaného profesorem Hájkem, ležela na stole v Ústavu soudního lékařství mrtvola o délce 178 centimetrů, přičemž nikdy nikdo tento údaj nezpochybnil ani MUDr. Tesař i obzvlášť dr. Sum, jeden z osobních tajemníků Jana Masaryka;

  • Zatímco měl živý Jan Masaryk dostávat injekce (zřejmě obstřiky) na bolavé rameno téměř každý den podle svědků i snad podle osobního lékaře, tak podle pitevního protokolu, tak výslovně pode závěrečného posudku Ústavu soudního lékařství z podzimu 1948 nebyly na zaznamenány na mrtvole žádné stopy po injekcích;

Co dále víme

  • Osobní lékař dr. Klinger ve své svědecké výpovědi mluvil o konkrétních lécích, které měl užívat Jan Masaryk, avšak při chemické analýze obsahu žaludku nalezeny poněkud odlišné zbytky léků; kromě toho při prohlídce Masarykovy koupelny byly nalezeny jodové pilulky, tehdy užívané při léčbě vysokého krevního tlaku.

  • Popis stavu srdce uváděného dr. Klingerem a liší od popisu stavu srdce zjištěného v pitevní zprávě;

  • V pitevní zprávě chybí jakékoliv popisy stavu zubů, podle nichž by bylo možné mrtvolu identifikovat. Stejně tak se ztratily jakékoliv identifikační stopy, které by mohly vést k objasnění totožnosti mrtvoly (otisky prstů, analýza zbytků cígaret);

Co ještě víme

  • Proběhlo několik zfušovaných policejních vyšetřování této události (1948, 1968 atd.), vyšlo mnoho článků, ba i blogů a několik knih, které dospěly buď k závěru, že šlo o sebevraždu, nebo o nešťastnou náhodu, nebo o vraždu za účasti několika komand, které zhruba lze identifikovat na základě nepřímých svědeckých výpovědí jako komando vedené Alexandrem Korotkovem, komando vedené majorem Schramem a komando vedené jeho rivalem partyzánem Vávrou-Staříkem. Major Schramm má přitom alibi na devět hodin ráno, kdy dlel v Panenských Břežanech (22 km od Černína). I když kdejaké komando mělo hledat na místě činu ve služebním bytě Jana Masaryka dokumenty a tamtéž byl shledán nezvyklý nepořádek, tak uspořádání knih v osobní knihovničce v ložnici bylo po zmizení Jana Masaryka stejné jako za jeho života;

Co ještě bylo zaznamenáno

  • Při prověřování vyšetřování v r. 1948 se zjistilo, že a) zatímco MUDr. Teplý psal ve své ohledací zprávě o podélných šrámech na břichu, tak prof. Hájek v pitevní zprávě o čerstvých krvácejících kolmých odércích na břichu; b) zatímco podle nadstrážmistra Jiříčka tělo vypadlo v 6 hodin ráno, tak podle pitevní zprávy došlo k této události daleko dříve.

  • Policejní výjezdovka, zajišťující stopy a ohledání těla, vedená komisařem Goernerem měla jisté problémy s identifikací totožností mrtvoly, ba i s určením místa i výšky jejího pádu. Policejní mechanoskop Vichr ve své výpovědi v r. 1968 uvedl, že šlo buď o tělo Jana Masaryka, nebo jiného československého občana, přítel policejního lékaře dr. Teplého vypověděl v téže době o tom, že se mu dr. Teplý svěřil, že tělo mohlo vypadnout zcela jinde z daleko menší výšky.

  • Pan profesor Straus ve svém znaleckém posudku vyloučil, že by tělo při svém sebevražedném pokusu mohlo dopadnout tam, kde dopadlo, přičemž ale vycházel z poněkud neprověřených předpokladů, že Jan Masaryk měřil 178 centimetrů a vážil 80 kilogramů a předpokládal, že pan ministr stál na řimse obrácen k oknu. Případně ještě učinil několik kroků stranou. Podle původních rekonstrukcí skoku do prázdna, které byly učiněny na základě obhlídky místa činů (mechanoskop Vichr, komisař Goerner a další) Masaryk vypadl přímo z okna koupelny, protože na nutně silně zaprášené řimse si nevšimli, že by tam byly nějaké otisky jeho bosých nohou.

Co kromě toho bylo zaznamenáno

  •  10. 3. 1968 se při pokládání smutečního věnce k hrobům TGM a JM svěřila herečka a snad i přítelkyně Olga Scheinpflugová režiséru Jiřímu Krejčíkovi, že jí Jan Masaryk 10. března 1948 ráno volal, i když dle pitevního protokolu měl už být dávno mrtev.

  • v r. 2002 poskytl ČT své svědectví bývalý voják hradní stráže Brtník, podle něhož Zorin s Clementisem, z nichž jeden se velmi podobal dle dochovaných foto výše uvedenému Korotkovi a druhý z nich Belkinovi. vynášeli v 11 hodin večer z auta vyvráceného Jana Masaryka k vratům Černinského paláce, které jim otevřel Jan Bydžovský[8], lze-li takto interpretovat jeho výpověď do policejního protokolu po jeho zatčení v r.1950, přičemž dle zprávy policejního vyšetřovatele Ilji Pravdy (asi na základě svědectví domovníka Topinky) na počátku milénia dlel v tu dobu živý Jan Masaryk ve svém služebním bytě v Černínu.

  • Dopis Jana Masaryka J.V. Stalinovi, i když je datován 9. března 1948, tak vidění problémů v dopise zmiňovaných ukazuje na jeho sepsání odpoledne 10. března 1948 v bytě Marcii Davenportové. Současně témata, která jsou v dopise zmiňována a jak jsou rozebírány, nevedou a nemohou vést k jinému závěru, než že ho psal sám Jan Masaryk. Téměř zcela určitě lze vyloučit, že by ho mohla psát jiná osoba, například jeho sestra Alice Masaryková, nebo jeho osobní tajemník Viktor Fischl. [9]

  • Na webu kibucu Masaryk v Izraeli bylo svého času zavěšeno foto pěti osob, z nichž jedna se kapánek podobá Janu Masarykovi, další z nich zleva doprava Steinhardovi, Geminderovi, Slánskému a Clementisovi, přičemž poslední tři se významně podíleli na organizaci dodávek československých zbraní do Izraele na počátku 50. let. Dále bylo publikováno svědectví místního usedlíka, zaznamenáno českým novinářem, že tamtéž v 50. letech měl žít synovec Tomáše Garrigua Masaryka, který ale podle genealogie žádného synovce mít neměl ani mít nemohl.    

Jediným řešením výše uvedených rozporů je zavedení předpokladu dvojníka, ať fyzického či virtuálního.

 

Kdo byl ten dvojník?

 

Možnosti, že Jan Masaryk opravdu zesnul 29. února 1948, aby byl poněkud urychleně pohřben alespoň editorem webových stránek The Life Picture Collection 1. března 1948[10] odporuje informace, která se objevila ve skice publikována v článku Symbol Izraele je v krizi v Ekonomu z 15.8. 2011.[11]

Podle této reportáže z místa činu nějaký pan Fischer z kibucu Kfar Masaryk tvrdil autorovi článku, že Masarykovo jméno se nám potom připomnělo i v 50. letech, kdy tu nedaleko byl sládkem v pivovaru nějaký Masarykův synovec, avšak podle současného stavu genealogického výzkumu rodiny Masarykových měl sice Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937) čtyři sourozence Martina Masaryka (1852-1873), Jana Masaryka (narozen 1951- zemřel 1951), Františku Masarykovou (narozena i zemřela v tomtéž roce 1858) a Ludvíka Karla Masaryka (1854-1912). Ten poslední měl jedinou dceru Ludmilu (Lipovou), která byla neteří TGM, toliko tedy jednonásobného strýčka. Vzhledem k současnému stavu historického výzkumu (manipulace s údajnou mrtvolou, foto na webu kibucu Kfar Masaryk[12]) se tedy nutně mohlo a muselo jednat nikoliv o synovce, ale o syna Tomáše Garrigue Masaryka, tedy Jana Garrigua Masaryka (narozeného 1886, zemřelého někdy po r. 1973 v Izraeli).

 

Kdy a kde zemřel dvojník[13]?

 

To lze vyčíst z ohledacího protokolu, z pitevní zprávy, závěrečného posudku a svědeckých výpovědí[14].

  1. Současný výskyt znaků, které svědčí o rozdílné době smrti

  2. 1) chybějící zmínce o slinivce břišní[15], 2) při prvním pádu došlo k roztržení srdce, přetržení srdečníce, trhliny jater a sleziny, 3) při druhém pádu rozmrazující mrtvoly z druhého patra na zadním nádvoří ke zlomení žeber, zlomení páteře a roztříštění pánve, 4) pro rozmrazení proběhlo zakrvácení dutiny hrudní a břišní,

  3. Zatímco pitevní zpráva hovoří při pádu z výše hlavou dolů o roztržení srdce v levé komoře, kde přitéká okyslíčená krev, tak Závěrečný posudek hovoří o roztržení srdce v pravé komoře, do níž protéká neokysličená krev, tedy o pádu z výše na nohy.

Proč bylo zvoleno toto řešení urychleného a improvizovaného odchodu Jana Masaryka z politického života, bezprostředně časově následujícího po zatčení generála Bartíka?[16] Od Masaryka se lze dostat přímo ke Steinhardovi díky fotu pěti mužů, zavěšenému na webu kfar Masaryk. Odtud pak k pašování plutonia. Stačí ale zbraně pro Izrael a oněch 6 milionů dolarů pro Krajinu. Jiné důkazy přináší tzv. Dopis Stalinovi.

 

Závěr

 

V roce 1949 sdělí již odvolaný a bývalý amícký velvyslanec Laurence Steinahardt své snad dobré známé Marcii Daventportové, později autorce pamětí, v níž vzpomíná také na Jana Masaryka: Lze seřadit všechna fakta tak, aby odpovídala jak sebevraždě, tak vraždě, a můžete z toho pokaždé udělat jasný případ. V roce 2018 v knize Vladimíra Lišky Jan Masaryk. Tajemství života a smrti se tvrdí totéž. Proč se však autor zdráhá navrhnout provedení exhumace hrobu Jana Masaryka, protože jedině takto by šlo získat případně nové poznatky, není tak úplně zřetelné. V podstatě hovoří o vynucené sebevraždě[17], ale sám je v tom případě nucen ignorovat mnohá fakta.

Není přitom pravdou, že lze seřadit všechna fakta tak, aby odpovídala jak sebevraždě, tak vraždě. Obě tyto linie zkorodovaly. Zastánci sebevraždy se odvolávají nejčastěji na pitevní zprávu, sestavenou profesorem Hájkem. Samotný pitevní protokol však obsahuje především dvě díry: a) chybí v něm popis stavu slinivky břišní, čehož si všimli už podle Plačka už sovětští lékaři; b) popis zranění srdce odpovídá dopadu na hlavu.

Stejně tak se pokouší na pitevní zprávu a policejní náčrtek místa činu navázat forenzní analýza pádu těla prof. Strause. Ta ale naprosto ignoruje ten fakt, že na silně zaprášené řimse pod oknem koupelny nebylo možné nalézt žádné stopy po šlápotech. Tento fakt současně nutil první vyšetřovatele (komisaře Borkovce, Goernera a mechanoskopa Vichra) k některým velmi obtížně představitelným představám o pádu těla, kdy dotyčný měl sedět na okně s obličejem obráceným k místnosti a začít padat dolů.  

Stejně tak nelze seřadit všechna fakta tak, aby odpovídala vraždě. Zastánci teorie vraždy zcela ignorují například svědectví Olgy Scheinpflugové, že měla ráno 10. března 1948 hovořit telefonicky s Janem Masarykem. A nebo opakované svědectví strážmistra Jiříčka, že tělo se ocitlo na nádvoří až kolem šesté hodině ranní, což je v rozporu s určením doby smrti v pitevní zprávě, i když podle svědectví vojáka hradní stráže Brtníka měl být vyvrácený Masaryk přinesen do budovy kolem 11 hodiny večerní.



[4] Ani v tzv. Dopise Stalinovi sám sebe nevidí Jan Masaryk sám sebe jako neurotické tintítko: Nejsem téhož ražení, jako byl Clemenceau, a nikdy by mne ani nenapadlo, že bych mohl spáchat z politických důvodů sebevraždu. … Dnes jsem se však rozhodl .. není to důsledek nějaké přechodné neurastenické krise.

[5] V tamto materiálu jsou fakta řazena podle snižující se míry jistoty vědění.

[6] Pana Schwarzenberga při jeho nástupu do funkce ministra zahraničních věcí se svěřil časopisu Instinkt , jak to přesně všechno bylo: Tam (???) byl i byt vašeho předchůdce Jana Masaryka - už jste se byl podívat v koupelně, odkud údajně vyskočil, aby spáchal sebevraždu? Tam jsem se byl podívat hned na začátku roku 1990 a od té doby je mi jasné, že to nemohla být sebevražda. Jan Masaryk byl korpulentní člověk a já si nedovedu představit, jak by vylezl na to okýnko, když by to bylo mnohem pohodlnější hned za rohem z velikých oken, která vedou na stejné nádvoří. Ta sebevražda je prostě nesmysl. Zatrnulo vám, když jste do té koupelny vstoupil? Samozřejmě! Vždyť já si tu událost pamatuju. To vám muselo být tak deset let? No - deset mi bylo. Bydleli jsme ve Voršilské ulici v Praze, měl jsem zrovna chřipku jako teď, tudíž jsem nebyl ve škole, v devět ráno (tedy v osm hodin západoevropského času – pozn. J.Ř) jsem poslouchal zprávy a slyším, jak hrají Blaník nebo Vyšehrad - vážnou muziku, od té doby, když to slyším v rádiu, hned dávám bacha. A za chvíli oznámili, že Jan Masaryk zemřel. Viz též http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/kdy-opravdu-napsal-jan-masaryk-svuj-mozna-posledni-dopis-jv-stalinovi-i

 

[7] http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/milostny-zivot-trojuhelnik-jana-masaryka-aneb-nepritelkyne-pana-ministra-aneb-za-vsim-hledej-z ; Tento odkaz je vhodné doplnit o citaci z deníku Jana Zabrany, co se doslechl na českém vysílání BBC: Jedna věc mě však zarazila. Lockhart dnes mluvil o sebevraždě! Jana Masaryka. Amerika nedávno o zavraždění.  Nejsou-li stoprocentní zprávy, nechť se raději mlčí či mluví stejně. Na venkovské lidi, kteří zahraničnímu rozhlasu zbožně naslouchají, to musí působit dojmem, že si pánové nevidí do úst. To tedy je vada. (https://neidemprowscomplul.wordpress.com/2017/03/18/18-march-2017-1710/

[8] http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jan-masaryk-pristup-vaclavy-jandeckove-i ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jan-masaryk-pristup-vaclavy-jandeckove-iii ; viz též https://www.stream.cz/teorie-spiknuti/10008760-smrt-ministra-zavrazdila-masaryka-britska-tajna-sluzba. Argument,  uvedený proti tézi, že Jan Masaryk uprchl do Izraele, který měl spočívat v tom, tedy že svou milwnku (?) Marcii Davenportovou poslal do GB, je nutné odmítnout jako velmi slabý. Nicméně z hlediska teorie dvojníka je úplně lhostejné, kam se Jan Masaryk poděl.  

[13]http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/dvojnik-jana-masaryka-nalezen-v-olomouci  ; http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/prubezna-zprava-o-stavu-patrani-po-dvojnikovi-j-masaryka

[17] Petr Zídek je v komentáři k výše uvedenému výroku schopen zase napsat: „Ať tak či onak, smrt byla pro Jana Masaryka vysvobozením. (https://www.lidovky.cz/pohnute-osudy-jana-masaryka-vysvobodila-az-smrt-ale-jak-to-s-ni-bylo-11m-/lide.aspx?c=A150924_214311_lide_ELE )

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.
Klíčová slova: Jan Masaryk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

Nestačí, protože Benešovi řekl, když spolu studovali seznam navržených členů nové Gottwaldovy vlády obrozené Národní fronty, tak to byste mohl přijmout.

Co bylo řečeno mezi čtyřmi očima v Sezimově Ústí, tak o tom nevíme vůbec nic.

A nevím, co má co společného četba pitevní zprávy prof. Hájka s ufony? Ti mě snad nějak mohli inspirovat k tomu, že v ní chybí popis slinivky bříšní jako orgánu, který hodně napovídá o tom podle učebnice téhož pana profesora, v jakém stavu dané tělo bylo v momentu pádu.

Na tom Vašem komentáři mě překvapuje, že ani nevyjádříte radost nad dejme tomu nepravděpodobnou možností, že pan ministr by mohl přežít v klidu svůj politický konec. To se mi na té mojí verzi od počátku líbilo nejvíce.

A ještě maličkost, musí mít maniodepresivní onemocnění vždy za následek toliko sebevražedné sklony, nemusí mít též za následek vražedné sklony? Churchill měl trpět depresemi, skončil snad sebevraždou?

antoninsebek

Přesně před rokem zde byl na stejné téma článek pana Jiřího Řezníka. Stejně jako dnes jde o "spiklenecké fantasmagorie, inspirované ufony"

Nebohý Jan Masaryk trpěl od mládí jednou z forem manio-depresivity. Základem této choroby byla (když to nazvu stručně) dědičnost. A těmto lidem nemůže nic víc škodit než psychické zatěžování okolnostmi zvenčí. A toho si Jan Masaryk především v posledních deseti letech svého života velice mnoho užil. Čest jeho památce. Uvědomil si svoje chyby a reagoval na ně svým způsobem. Těsně před smrtí jej stíhaly vlastní výčitky a nikoliv nějací agenti. Vymýšlením technicky nemožných verzí jeho pověsti škodíme. Nikdo z nás není bez nedostatků.

Byla by to nepřekonatelná zátěž i pro psychicky daleko zdravějšího člověka. Jsem přesvědčen, že se hlavně to období let 1938 - 1948 "podepsalo" i na zdraví pana prezidenta Beneše.

Vlastním málo publikované fotografie, kde se Jan Masaryk musel zúčastnit jako člen nové vlády jedné z prvních přehlídek "vítězných" Lidových milicí. Výrazy jeho tváře hovoří za všechno.

A je třeba si uvědomit, že pokud by neskočil z okna, tak jej dopoledne čekalo představení jako člena nové - "reorganizované" vlády v poslanecké sněmovně! Jako nestraník, který svým příjmením a vztahem s prezidentem Benešem potvrzuje "správnost" postupu.

A současně si uvědomil, že stačil právě ten  JEHO hlas - připojení se k demisím, aby komunisté nemohli udělat to co udělali. K tomu mu stále v  hlavě zněla slova prezidenta Beneše, pronesená před pár hodinami pouze mezi nimi 9. 3. 1948 odpoledne na zahradě v Sezimově Ústí.  Stačí?