Jan Masaryk: přístup Václavy Jandečkové II.

Jak to bylo s britskými agenty

Jak alespoň hypoteticky uvádí autorka, byla síť britských špionů u nás ciknutá Sověty. Jak lze odvodit z archivních a jiných zdrojů, tak pokud lze domyslet do konce hypotézu paní autorky a fakta, uvedená v její knize a jinde, dostala se tím na světlo  česká sekce tzv. cambridžské pětky, organizovaná Janem Masarykem a Edvardem Benešem od počátku 20. let, která se navenek tvářila jako síť britských agentů, podle toho, co uváděli pánové Bydžovský, Kopecký a Puechler, tak těchto agentů mohlo být těchto agentů asi více než 20, jehom pan Bydžovský hovořil o 15, pracující na ministestvu zahraničí. Do té sítě měli pak  patřit Jan Masaryk, Zdeněk Augenthaler, Jan Bydžovský, Otto Coufal, Jan Dohnálek, Albert Dutka, František Fryč, Fuegner, Milada Horáková, Evžen Klinger, Jaroslav Kraus, Krug, Jiří Liška (sekretář Heydricha), Josef Stome, Václav Topinka (správce Masarykovy domácnosti), Dezider Velin, Vilem Vyšín (osobní Masararykův strážce, a to už podle svých veřejně deklarovaných a projevených preferencí v podobě činů. V této podobě pak tato síť byla dekonspirována a rozbita Veselým a Moučkou prostřednictvím výpovědí – zřejmě tedy double agenta Jaromíra Kopeckého, který vyzradit pana Tulačku orgánům StB, když po něm chtěl převod jeho rodiny přes hranice (srovnej s.296). Pan Kopecký své výpovědi na StB nikdy neodvolal.  Pouze se lze divit, že tito amatérští agenti, nikoliv snad špioni o sobě tak všichni dobře věděli, že jsou britskými agenty. Josef Stome se svěřuje Bydžovskému, že pracuje pro Brity (s.101). Normální snad přece je, že rozvědné sítě jsou organizovány tak, aby v případě přeběhnutí některého z agentů, tedy zde třeba pana Kopeckého, nebyli ohroženy jiné její větvě. Snad jedině pan Heidrich byl toliko ryzím britským agentem, používaným těmi výše uvedenými při různých příležitostech k podvrhávání desinformací Britům, např. zápisy o jednání o Marshallově plánu v Moskvě a Clementisově jednání s Gottwaldem 10. března 1948 o podmínkách zbrojních dodávek jiným státům v prostorách parlamentu. Jestli něco jiného nenaznačuje tak okatě, že za pádem těla z některého z oken Černinského paláce byly problémy s dodávkami zbraní do Palestiny, tak už nevím, co by tak někdo mohl chtít více. 

19. ledna 1950 se měl Jan Bydžovský poprvé doznat k odstranění Jana Masaryka za účasti plukovníka Františka Fryče, svého nástupce v pozici vedoucího šifrového oddělení na ministerstvu zahraničních věcí, na příkaz Arnošta Heidricha. Pan Heidrich tento fakt nepřímo potvrzuje když Janu Masarykovi vkládá do úst své vlastní myšlenky. Někdy koncem února 1948 měl Heidrich Masaryka přemlouvat k emigraci, přičemž si buď myslel, nebo mu i dokonce sdělil, že jinak skončí s rozbitou lebkou na dlažbě Černína. Ani náhodou nelze předpokládat, že tuto vazbu si pan Bydžovský vyfabuloval.

 Pan František Fryč je zatčen v souvislosti s jiným případem. Jeho vyšetřovatelé ho nechávají tápat, oč jde a co na něj vlastně mají.  Nakonec však podle jejich zprávy ze 14. února 1950 Fryč počal sám bez jakéhokoliv náznaku hovořit a dokazovat, proč nemohl spolupracovat nebo mít spojení s bývalým generálníém tajemníkem Zamini Arnoštem Heidrichem, Jaromírem Kopeckým a dalšími osobami, například příslušníkem švýcarské zpravodajské služby Hansem Hausmannem. (s.142-143) Jste-li ale zatčen a nevíte proč, tak je logické, že sám ve své paměti budete hledat možné souvislosti s osobami, které buď utekli za hranice, a nebo o nichž jste dozvěděl, že byli zatčeni před Vámi.  

Avšak pan Heidrich toho moc o fungování tajných služeb v Československu moc nevěděl, když měl  na podzim roku 1948 po svém odchodu do  exilu prohlásit před americkými úředníky, že českoslovenští agenti v zahraničí jsou v kompetenci buď ministerstva vnitra (Veselý) a ututlat roli Zdeňka Tomana, nebo OBZ (vojenská kontrarozvědka) ministerstva národní obrany (plukovník Reicin). Reicinova vojenská kontrarozvědka nepůsobila v zahraničí.

Mechanoskop Vichr, tedy ten, kdo to měl z kriminalistů nejlépe v Černínu obhlédnuté kromě MUDr. Teplého bezprostředně po činu, tak v r. 1968 v policejní výpovědi uvede v okně Černína, že tam mohl vypadnout "Jan Masaryk, případně jiný občan". A pak neuvažujte o dvojníkovi, když takovýchto narážek a náznáků lze najít přehršel. Existují další náznaky, že Masaryk přežil svou úředně oznámenou smrt. Za prvé bylo publikováno svědectví, že v kibucu Kfar Masaryk v 50. letech byl spatřen údajný synovec TGM. Z rodokmenu Masaryků ale je evidentní, že žádného takového příbuzného mít TGM nemohl. Za druhé již v roce 1948 byl publikován dopis Jana Masaryka Stalinovi, který je sice evidentně psán den po jeho úředně oznámené smrti, ale obsahuje takové informace, které mohl znát toliko Honza osobně, respektive z rodinného vyprávění. Je zájimávé, že autorka tento dopis celý přetiskla, tedy ji velmi zaujal, ovšem bez jakéhokoliv rozboru. Proč?

K nově objevené verzi dopisu Jana Masaryka Stalinovi

Nícméně je velkou zásluhou paní Jandečkové, že se jí podařilo nalézt český překlad tohoto dopisu z roku 1948 z němčiny, který se podstatně liší od překladu tohoto dopisu paní Kotůlkovou z r. 1960 z francouštiny. Ruský překlad měl být propašován na Západ členem čtvrté sekce sovětského generálního štábu RAZVEDOUPR Ivanem Krylovem mezi 10. a 15. dubnem 1948, kterému prý umožnil nahlédnout do českého originálu a obstarat ruský překlad kolega, zaměstnaný v sekretariátu ministra obrany maršála Nikolaje Alexandroviče Bulganina. Nícméně k danému datu žádný RAZVEDOUPR neexistoval, veškerá rozvědka byla převedena pod Ministerstvo národní bezpečnosti. Viz heslo ve Wikipedii (Главное разведывательное управление Генерального штаба Вооружённых Сил Российской Федерации ), a to už od září 1947. Dokud nebude v ruských archívech objevena složka Ivan Krylov s vyznačením, odsouzen v nepřítomnosti  k roztrhání lvům v aréně za dezerci, tak lze doporučit dosadit do této role Zdeńka Tomana, alias Zoltána Goldenberga, po němž se právě v této době slehla země.

Zatímco přesnější datace verze objevené paní Jandečkovou Černinský palác, Praha, dne 9. března 1948 je v záhlaví dopisu (s.310-314), tak datace dopisu por. Kotůlkové Černínský palác, Praha, 9. března je umístěna vzadu za dopisem (Jan Masaryk: úvahy o jeho smrti. Praha: Nakladatelství XYZ 2010, s. 306-309), Zatímco podle překladu z němčiny z r. 1948 Masaryk přesvědčuje Stalina, že jeho sebevražda v pyjamas, kterou chce v posledním okamžiku v neodolatelném úmyslu uskutečnit v několika  hodinách, je výsledkem dlouho dozrávající úvahy muže, který považuje tuto oběť za nutnou, a nikoliv jako věc přechodné duševní deprese, tak podle překladu z francouzštiny v r. 1960 tentýž jedinec chce tutéž sebevraždu provést v poslední chvíli mého života, když jsem neodvratně pojal rozhodnutí, které uskutečním během několika málo hodin, je vyvrcholením a konečným momentem úvahy, jež dlouho dozravala v muži, který pokládá svou oběť za nezbytnou, není to tedy důsledek nějaké přechodné neurastenické krize. Mimochodem neurastenie a deprese jsou dvě zcela odlišné psychiatrické diagnózy, což Masaryk jako pilný čtenář Soudního lékařství od Hájka a Matějíčka zcela jistě věděl. A tato diference jde už za možnou variabilitu překladu z původního originálu, ledaže by šlo o strojový překlad nekoneačně hloupých počítačů. Avšak ani počítače si nemohou přimýšlet slova, zatímco podle překladu z němčiny r. 1948 hejtman Platov přísahá, že pověsí Napoleona hezky vysoko na ruskou břízu, aby smyl hanbu cizí invase, tak podle překladu z francouštiny z roku 1960 ataman Platoff přísahal, že pověsí Napoleona na ruské bříze, aby tak pohanu způsobenou Rusku cizí invasí…  

 Zatímco v překladu dopisu z r.1948 je věta Již v ranném mládí mě můj otec učil, že nezávislé Československo nemůže nikdy existovat bez přímé a účinné podpory Ruska, tak tato věta v překladu z r. 1960 je doplněna slovy … podpory Ruska v boji proti germnskému moři. Zatímco v r. 1948 pisatel píše, že Spojené státy rovněž jako Anglie byly daleko porozumění, že obrana Československa proti Německu a němectví tvoří jednu z neúčinnějších záruk míru, tak podle verze z r. 1960 tentýž pisatel měl napsat, že Spojené státy nejsou, stejně jako Anglie, s to pochopit, že obrana Československa proti germanismu je jednou z nejúčinnějších záruk světového míru.

Zatímco v r. 1948 nabízí Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš  vyslanci Mostovenkovi na podnose Podkarpatskou Rus jako důkaz našich sympatií pro Rusko; to vše se stalo v době, kdy Vaše vojska ještě se zpěvem Internacionály táhla do boje, tak v roce 1960 nabízí oba politici na talíři vyslanci Mostověnkovi Zakarpatskou Ukrajinu jako výraz našich sympatií. A to přesto, že Vaše oddíly bojovaly v této době s Internacionálou na rtech. Zatímco podle překladu v r. 1948 v prvním roce první světové války se vzdali hromadně čeští vojáci, kteří museli bojovati v rakouské armádě, ruským armádám,i když tehdy ruská vojska se musela bíti pro autokratického a despotického cara, tak podle překladu v r. 1960 se čeští příslušníci rakouské armády, hromadně vzdávali do ruského zajetí, i když tehdy ruská vojska bojovala ještě za cara, který panoval autokraticky a despoticky. V obou případech se o kousek níže hovoří o tom, že jsem nekladl nižádné překážky odstoupení [předání] Podkarpatské Rusi Sovětskému svazu.

Zatímco v r. 1948 Stalin poděkoval Masarykovi za spolupráci s Molotovem v San Franciscu, kterému jsem ve vší veřejnosti řekl, že nemohu souhlasiti s jistými návrhy Vaší delegace, že však přátelství Vašich zemí je zásadní základnou naší zahraniční politiky v osobním dopisu, který jsem nábožně uschoval jako důkaz naší přátelské a upřímné spolupráce, tak v r. 1960 Stalin poděkoval za spolupráci s p. Molotovem s San Francisku, kterému jsem tehdy otevřeně a upřímně říkal, mohu nesouhlasiti s některými návrhy Vaší delegace, že však přátelství s Vaší zemí je základním činitelem naší zahraniční politiky v osobním dopisu, který jsem si pečlivě uschoval na důkaz naší upřímné a přátelské spolupráce. Mezi významem pojmu zásadní základna  a pojmu základní činitel je stejný rozdíl jako je rozdíl mezi rolí ženy a může při zplození dítěte. Stejně tak jako mezi předáním (r.1948) a postoupením (r.1960) českých uranových dolů, což měl Jan Masaryk podporovat a urychlit (r.1948, nebo snažit se urychlit (r.1960). Jinak řečeno, podle verze z r. 1960 se jeho role omezila na pouhé gesto, měla okrajový význam.

Zatímco podle verze z r. 1948 Stalin prohlašuje, že Sovětský svaz z důvodů preventivní bezpečnosti potřebuje v Praze silnou vládu, která by věrně dodržovala ducha a doslovné znění rusko-české spojenecké smlouvy, tak v roce 1960 generalissimus pouze vysvěloval, že SSSR potřebuje z důvodů preventivní bezpečnosi mít v Praze silnou vládu, která by byla naprosto věrna duchu rusko-českého spojenectví.

Zatimco jednou  v našem Národní shromáždění jest plno zrádců a nepřátelů Sovětského svazu, , kteří osnovali státní převrat a pokusili se o novou orientaci zahraniční politiky našeho státu tím, že se pokusili zosnováním občanské války v Československu vyvolati rusko-americký konflikt (r.1948), tak jindy naše národní shromáždění je plné zrádců a zapřísáhlých nepřátel SSSR, kteří chtěji provésti státní převrat a dát naprosto jiný kurs naší zahraniční politice tím, že by vyprovokovali konflikt mezi Ruskem a Amerikou, což by vedlo k občanské válce v Československu (r. 1960).Tak co vlastně ti zrádci a nepřátelé chtěli, zosnovat občanskou válku, nebo vyprovokovat konflikt mezi Ruskem a Amerikou?

Zatímco podle překladu z r. 1948 se Jan Masaryk toliko přiklání k argumentaci Zorina, tak v r. 1960 se Jan Masaryk vzdává argumentaci Stalina. Zatímco podle textu z r. 1948 Jan Masaryk ujišťuje Stalina, že jeho podpora hrála důležitou roli a že na jejím základě prezident Beneš dal svůj formální souhlas s novým kabinetem Gottwaldovým jen proto, aby uchránil stát před občanskou válkou a rozchodem se Sovětským svazem, tak podle textu z r. 1960 mělo být Stalinovi zajisté dobře známo, že Masarykova intervence sehrála rozhodující úlohu a že prezident Beneš po jeho zásahu dal souhlas k tomu, aby byla vytvořena nová Gottwaldova vláda; tím země zachráněna před občanskou válkou a před roztržkou s SSSR.

Zatímco v překladu z r. 1948 Jan Masaryk  velmi rychle musel pochopit,že komunistická strana nikdy neměla v úmyslu dodržeti daný slib, a tím se vytváří kostra nového, autoritativního policejního státu,  tak podle překladu z r. 1960 brzy však Jan Masaryk pochopil, že komunistická strana nemá ani v nejmenším v úmyslu dodržet sliby, které mu byly dány, čímž se připravuje půda pro nastolení policejního a autoritativního státu. Zátímco podle textu z r. 1948 Stalin má ještě čas v Československu zadržeti politiku sovětisace, tak podle textu z r. 1960 má ještě čas upustit politiku sovětizace mé země.

 Je možné, aby takový šum vznikl při překladech jednoho a téhož půovdního českého textu do ruštiny a toho ruského překladu prostřednictvím dvou překladů jednou z francouzského, podruhé německého jazyka, navíc přeloženého v různé době? Paní Jandečková si ale myslí, že jde o falsum, pak je ovšem nutné určit, kdo je autorem tohoto falsa. Totéž platí o spisu Vyšetřování příčin smrti Jana Masaryka z let 1950-1951, o nějž se autorka opírá jak Svatý Petr o Skálu. Nemohlo v tehdejším Československu být tolik jedinců, kteří by něco takového dokázali sepsat, tj. vyznat se téměř ve všech oblastech lidského vědění, které bylo nabyto nejen v oboru soudního lékařství, ale i psychologie Jana Masaryka atd.  Stačí snad projít publikační činnost v oboru krimininalistiky před i po Únoru 1948. Jenom aby se neprofláklo, že jeho autorem je samotný Jan Masaryk. To by pro jeho smysl pro humor bylo docela typické.

Pisatel se ostatně prozradil úplně sám, když se charakterizoval následujícím způsobem, jako nikdo jiný předtím a potom: Masaryk byl člověkem odolným a nebojácným, a nelze si představit, že by se bál pomsty IS nebo zednářů, nebo jiné instituce. Kromě toho stěží lze předpokládat sebevraždu u člověka, který vždy večer čte jednu kapitolu z bible a jednu kapitolu ze Švejka. Právě tak duševní rozpolcenost, objevivši se u Masaryka z politických příčin, nemohla být u člověka tak houževnatého tolik intensivní, aby se stala příčinou sebevraždy. (s.292) A naprosto stejným způsobem se charakterizoval přímo i nepřímo pisatel dopisu Stalinovi.

Tento závěr je velmi podivný, pokud víme, že dotyčný znalec měl dispozici český překlad německého textu Jana Masaryka Stalinovi. Ale odkud ten dotyčný věděl, že Jan Masaryk každý večer četl právě jednu kapitolu ze Švejka a právě jednu kapitolu z bible?  I kdyby se to nějakým způsobem od někoho dozvěděl, respektive se někde dočetl, tak by přece tento fakt nemohl považovat za naprosto naprosto nevyvratitelný důkaz, který měl tím či oním způsobem charakterizovat osobnost Jana Masaryka. Napsal by, pokud Masaryk četl každý večer jednu kapitolu z bible a ze Švejka, tak není u něj možné předpokládat sebevražedné sklony.  Jak dopis Stalinovi, tak posudek Experta se velmi ostře vymezuje proti tomu, že to, co se odehrálo v noci z 9. na 10. září 1948 v Černínu, tak má nějakou spojitost s  duševním stavem Jana Masaryka: Jeho nervový stav nemohl tedy být pathologického rázu.(s. 292)

Vyšetřování skončilo,  zapomeňte

Označit na jedné straně únor 1948 za vládní převrat, současně nevědět nic o angažování Jana Masaryka ve prospěch  budoucího Státu Izrael a o jeho předsednictví podvýboru OSN pro bakteriologické zbraně a na základě toho označit vraždu Jana Masaryka britskými agenty za naprosto absurdní záležitost a pracujícího současně pro ministerstvo vnitra, tak to by mělo už dost jasně určovat okruh lidí na základě publikační činnosti a jiných expertíz, kteří by byli schopni podobný posudek vypracovat. Za druhé celý ten materiál mohl být antedatován, či postdatován, a teprve dodačně mohl být přizpůsoben výpovědím pana Bydžovského. Ty neustálé otázky Experta na to, zda ten či onen dotyčný se zná s tím či oním, působí dosti křečovitě. Uvedený posudek byl evidentně vypracován jenom proto, aby vyhověl veřejně projevené poptávce prezidenta Trumana, že v Masarykově případě jde o vraždu. Stačilo tím materiálem vybavit kteréhokoliv přeběhlíka. Paní autorka zjevně zapomíná na to, že hlavním prostředkem boje ve studené válce jsou a nutně musí být desinformace, které mají za cíl zmást protivníka. 

Výpověď pana Bydžovského evidentně nemá žadnou spojitost  s prvním známým přešetřením vyšetřování smrti Jana Masaryka, v němž pak příslušný expert, tedy Jan Masaryk v touze zanechat nějakou stopu po svém životu po životě začal rozčilovat nad ohledacím protokolem policejního lékaře Teplého, v němž je uvedeno, že na břichu vypadnutého těla se nalézaly podelné oděrky, které považoval za známku násilí. Pan profesor Hájek zase podle pitevního protookolu zaznamenal kolmé oděrky tamtéž, které považoval za známku sebevraždy.  Vrchní vyšetřovatel Moučka dal už v únoru 1950 pokyn, aby se výslechy pana Bydžovského se zaměřily toliko na jeho špionážní činnost (s.351), kdežto počátek přešetření kauzy Masaryk byl autorkou odhadnut nejpozději na první polovinu dubna (s.77), ba dokonce ještě před únor 1950 (s.250).

Pokud si pokyn Milana Moučky lze dát do spojitosti s výpovědí pana Bydžovského z 25. ledna 1950, respektive s jeho výpovědí učiněnou o týden dříve (s.251), v nichž pan Bydžovský, uváděl, že s plukovníkem Fryčem vyhodili na přímý příkaz Heidricha z konce února z okna koupelny Jana kolem 23 hodiny 9. března 1948, tak vrchnímu vyšetřovateli muselo být jasné, že pan Bydžovský plácá nesmysly, protože neměl důvod nevěřit ministru Noskovi, že ministrovo tělo se ocitlo na vnitřním nádvoří Černína kolem šesté hodiny ranní. Ba téměř totožný časový údaj si mohl přečíst v publikované závěrečné zprávě Jana Hory ze zaří 1948. A pokud znal Holoubkova fota, zachycující vypadlé tělo na nádvoří Černínu, tak mu jako bývalému krejčímu, který měl míru v oku, muselo být jasné, že tak jak manipulaci s tělem popisuje Jan Bydžovský,  tak by nikdy nemohlo tělo dopadnout tam, kde ho vyfotil policejní fotograf.

Výše uvedený  rozpor mezi Teplého a Hájkovou zprávou odstartoval mé zkoumání, koho pan profesor Hájek pitval. A když se k tomu přidalo to, že podle Marcii Davenportové měřil Jan Masaryk 6 a půl stop, kdežto pan profesor naměřil mrtvole na pitevním stole 178 cm, tak už nezbylo  nic jíného, než celou záležitost prozkoumat hlouběji. Existence dvojníka může být možná dokonce nechtěným výsledkem určitých dezinformačních her, které mezi sebou začaly ty výzvědné služby hrát. Stejně tak jeho foto v pokročilém věku na webu Kfar Masaryk, které nutně vedlo ke Steinhardovi a jeho roli v atomové špionáži, s čímž ovšem jako první přišel pan Čermák (Operace Vítězný Únor).

Závěr

Paní Jandečková zjistila podivuhodnou věc, že Vavrá-Stařík žil i v době, když už měl být podle úředních dokumentů popraven.(s.326-327) . Od této chvíle nelze věřit apriori všem tehdejším úředním oznámením o popravě toho či onoho opozičníka.  Ale je zvláštní, že si paní Jandečková nevšimla podobnosti písma poděkování Jana Masaryka z listopadu 1944 Janu Byžovskému (s. 28) s písmem neznámého experta v poznámkách k různým výslehovým a dalším policejním materiálům z let 1950-1951 (s. 60, 70, 95, 116, 127, 155, 163, 211-214-220, 249, 251, 262). Příspěvek paní Jandečkové k teorii dvojníka zdá být neskutečně velkým. Nelze samozřejmě na základě srovnání fotokopie textu psaného pérem s fotokopiemi červenou tuškou psaných poznámek vyslovit nějaký nezpochybnitelný závěr, že písmo osoby, která napsala výše uvedené věnování, je totožné s písmem poznámwek Experta, které měly vzniknout o devět let později, lze však na základě podoby písma hovořit o shodném osobnostním založení pisatele či obou pisatelů. V každém případě se vykazuje určitou shodu jak tvár písma (zakulacenost, sklon písma, shodný způsob psaní číslovek 4, písmen  i, j, l, r, t, V, z,  rozdílný způsob psaní písmen o, ě, J a rozdílný způsob psaní číslovky 9. 

Tento předběžný závěr, ať už správný či nesprávný, však upozorňuje na závažnou metodologickou chybu, které se dopouštila autorka a předtím třeba i Jiří Kocián, který také těžil ze zprávy Experta Vyšetřování příčin smrti Jana Masaryka. Oba dva naprosto rezignovali na zjištění totožnosti autora celé zprávy, i když přinejmenším oba dva chodili do školy ke stejnému učiteli krasopisu. A to přesto, že tvoří součást názvu, tedy předmětu poměrně rozsáhlé monografie … tajný přešetřovací proces StB z let 1950.

Tady někdo někomu vyplácel plat za nějakou práci, kterou pro sebe považoval za významnou. Jako kartu v nějakém mocenském pokru.  A to už proto, že ten, kdo zadal někomu tento úkol, tak se musel nějak zajistit, aby se případné výbušné závěry z této expertizy nedostaly k nepovolaným osobám. A to znamená, že autorství této prověrsky je nutné připsat osobě, které se v nějaké podobě účastnila akce v Černínu v noci z 9.-10. března 1948. Úkolem té zprávy je především zjistit, kde tesař nechal díru, tedy případně se pokusit tuto díru zalepit. A úkol vypracovat a archívovat tuto zprávu přece naznačuje toliko jediné, že StB s případným zavražděním Jana Masaryka nemá nic společného. A zase tato zpráva naznačuje, že bylo úplně jedno, zda v Černínu mělo dojít k sebevraždě (Dopis Stalinovi), či k vraždě (Zpráva experta). Obojí sloužilo toliko jako kamufláž. Hlavně že pak nikdo nezjišťoval, co tam ve skutečnosti proběhlo. Klidně je dokonce možné myslet, že zahájení přešetření smrti Jana Masaryka mělo za cíl uvést vyprovokovat strůjce smrti Jana Masaryka k nějakému nepředloženému činu, který by je prozradil.

Jinak jsem rád, že jsem paní Jandečkové udělal předskokana se svojí ušatoou teorií, která byla označena za parodiii, či scifi, nebo dokonce za fantasmagorii, takže  se mi podařilo narušit kanonizovanou verzi (srovnej citaci dopisu pana Frolíka z 16. srpna 2015 autorce na s. 272). Pak už bylo velmi snadné příjít se zdánlivě přijatelnější hypotézou. Jak to tak nějak anonymně napsal Petr Zídek: Záhadná smrt Jana Masaryka se stala před rokem 1989 i po něm předmětem několika oficiálních vyšetřování, aniž by byla objasněna. Kromě mnoha historických studií či vzpomínek je předmětem také více či méně fantasmagorických teorií, z nichž jedna z posledních například tvrdí, že byl zabit jeho dvojník a Masaryk sám dožil v jednom kibucu. (http://www.lidovky.cz/shodil-masaryka-z-okna-britsky-agent-historici-jsou-skepticti-pby-/zpravy-domov.aspx?c=A151231_162936_ln_domov_ELE ). Nic takového ušatá teorie bezprostředně a bez výhrad netvrdí. Pouze tvrdí, že rozpory ve výsledcích dosavadního šetření a některá opomenutí, ba i to, čeho si badatelé mimoděk povšimli i nepovšimli, vedou jednoznačně k tomuto závěru.  Fakt by mě zajímalo, zdali pan Zídek si pramen, prezentující ušatou teorii, alespoň jednou přečetl.