Zbyněk Fiala: Mistr Jan a restituce

Hus Jan
8.7.2014 08:59
Kulaté výročí oné smutné chvíle, 600. let od upálení Mistra Jana Husa, uplyne až v příštím roce, ale už teď vzniká reálná obava, že dějin se zmocní kardinál Duka a další pokračovatelé prodavačů odpustků, proti kterým Hus bojoval. Mluvilo se o tom na nedělním setkání občanských iniciativ před Husovým pomníkem na Staroměstském náměstí. Padaly tam i návrhy řešení.

První shořela šaškovská čepice, připomněla Zdena Novotná z NEZA, když oslovovala hlouček zástupců občanských iniciativ, které si připomněly příběh a odkaz upálení Mistra Jana Husa. Vzpomínka proběhla na pražském Staroměstském náměstí, před pomníkem možná nejvýznamnější osobnosti českých dějin.

Jenže teď si šaškovskou čepici nasazujeme sami. „Měli by mu zavázat oči,“ povzdechla si rozhořčená spisovatelka Lenka Procházková směrem ke kamenné postavě. „Aby neviděl, kam došli Češi, tehdy nejvzdělanější národ světa, za těch šest stovek let.“

Zástupci občanské iniciativ nejčastěji připomínali Masarykovu demokratickou a humanitní interpretaci Husova odkazu, a tak se řeč co chvíli stočila k horkým tématům současné demokracie – nemravným církevním restitucím, mediální manipulaci a obecnému referendu. Překvapivá výzva vzešla od Zdeňka Ponnerta z krajní levice, který v minulosti podobná shromáždění systematicky narušoval. Navrhuje odložit všechny dílčí spory a soustředit se u kulatého stolu na téma, které iniciativy spojuje a které také lze prosadit jen společně – účinný zákon o obecném referendu, především k církevním restitucím.

Zdá se, že lidová levice uchopila srozumitelné téma, které jí umožní uniknout ospalému střednímu proudu. Církevní restituce jsou jasnou obdobou středověkých odpustků, které vznítily revoluční odezvu. Církev tenkrát i teď se stala překážkou mravnosti a dala přednost privilegiím a moci.

Spisovatelka Lenka Procházková cítí, že napřed se lidé musí scházet na společném místě a mluvit spolu. Proto vyzývá, abychom příští výročí Mistra Jana připomněli sami, bez prelátů, zapálením ohňů na návsích a náměstích, a setrvali u nich v debatách až do setmění.

Příběh Husova upálení známe z první reportáže, strhujícího psaného svědectví z onoho místa, jak je zaznamenal Petr z Mladoňovic. Je tam známá zmínka o babičce, která se přibelhala, aby přiložila otýpku. A Husovo povzdechnutí: „Svatá prostoto!“

Pro spisovatelku Procházkovou je ona příslovečná babička dokladem dobové manipulace. Kostnická žena neměla tušení, co se odehrávalo na koncilu a proč Husa odsoudili. I kdyby se tam dostala, nerozuměla by tomu. Ostatně, mluvilo se tam latinsky. Sama taky byla nejspíš negramotná. Proto znala jen to, co slyšela z kazatelny: „Je to kacíř. Ďábel.“ A tak si přiložila, aby zabránila škodě na svém věčném spasení.

„My nejsme negramotní,“ připomněla Procházková, „nemůžeme se vymlouvat na nevědomost. Chybí jen statečnost. A opakem statečnosti je zbabělost.“

Vedle nemravných církevních restitucí je pobouření nad mediální manipulací dalším společným pocitem, který lidovou levici stmeluje. Pouhé rozčílení však není program, proto hledá východiska, jak s problémem naložit. Před pár dny proběhl specializovaný seminář k tématu Média a demokracie. Jako vždy, hlavní spor se rozhořel nad tím, zda záchranu nezávislé žurnalistiky hledat v internetu. Nebudu teď opakovat argumentaci druhých, lze je vyslechnout ze záznamu, který visí i na (pochopitelně internetových) Britských listech.

http://www.blisty.cz/art/73667.html

Zastavím se u tématu, které při podobných příležitostech zdůrazňuji, a tím je falešné vnímání „novinářské profesionality“ a „vyváženosti“.

Ten první pojem, který se zdá být zárukou dokonalosti, je ve skutečnosti zárukou přesného záznamu indiferentních blbostí. V amerických učebnicích běží reportér k požáru a zjišťuje příslušnost zasahujícího sboru, jméno a věk velitele (případně, zda má děti), délku zásahu, jména a povolání zraněných, přesný název majitele a jeho profese či obchodního zaměření a spoustu dalších detailů, ze kterých se až hlava zatočí. Také u nás mladičká dívenka, nejlépe před maturitou, stoupne před kameru a odříká básničku, ve které se dozvíme, že tady se to stalo, tohle jsou svíčky, které zapálili kamarádi, někdo přiložil plyšového medvídka, a uzavře stručným rozhovorem s náhodnou paní, zda se bojí: „Bojím. Mám děti.“

Podstatou „profesionální žurnalistiky“ je buď soustředění na ty nahoře a mechanická reprodukce jejich vyjádření, to znamená, krotké přebírání témat, nebo nafukování neudálostí, které nerozhádají monopolizované publikum.

Je jedno, zda „profesionální žurnalistice“ velí bolševik, nebo nebolševik. Je to nástroj manipulace. Proto vznikají pokusy o „neprofesionální“, občanskou žurnalistiku, která samozřejmě využívá internetu. Jenže i toho využívají nejrůznější manipulátoři, buď přímo, nebo že vysílají placené útočné letky do internetových diskusí.

Z toho je zřejmé, že i internetová žurnalistika se musí redakčně usadit, nemůže se nechat svazovat zdánlivou svobodou, kdy se seriózní debata utápí v nánosu žvástů nejrůznějších pošuků. Zřejmě je nutné, aby se názorově vyhranila a hlídala dodržování pravidel debaty. To se nejspíš neobejde bez placené práce, byť ji z opatrnosti neoznačíme za „profesionální“. Velká témata levice, která by mohla tuto debatu přitáhnout, se mohou týkat soudržnosti, rovných šancí a svobody v čase digitální a robotické revoluce. Tedy opaku od návratu do středověku nebo století páry.

Existuje účinný nástroj, který by to mohl zmařit. Jmenuje se „vyváženost“. Právě „profesionální žurnalistika“ si zakládá na tom, že novinář zachovává neutralitu, slovo dostanou „obě strany“. Co je neutralita? Noam Chomski v knižním rozhovoru Propaganda and Public Mind nemá o tomto pojmu nejmenších pochyb - neutralita straní silnějšímu. České uplatňování principů vyváženosti zejména v činnosti veřejnoprávních médií, jak bylo prosazeno do zákonů, nenabízí vyváženost ve smyslu odstranění jednostrannosti argumentace, ale povinnost v každé situaci nabídnout prostor obhajobě neospravedlnitelných privilegií kleptokracie.

Pokud nechceme Mistru Janu Husovi na pomníku zavazovat oči, musíme se zbavit slepoty sami. Babičce u kostnického ohně šlo o dlouhodobé jistoty. Viděla kacíře, a tak penízky vložené do otýpky, kterou hodila k nohám Mistra Jana, považovala za investicí do svého života věčného, nejcennější věci lidí ve středověku. Stejnou funkci měly dary ve prospěch kostelů a klášterů, ze kterých vznikal majetek církví. Byl určen jen k tomuto cíli (když pomineme matriky a další správní funkce nebo činnosti církve na poli školství, zdravotnictví a sociální péče).

Dnes je tento majetek vracen církvím bez veřejných závazků, jako holé bohatství. Samotné církve jej přejímají jako svobodné soukromé subjekty. Věčnost do těchto vztahů nevstupuje. Je tunelována. Investice na spásu spasou jiní. Majetek osvobozený od víry má sloužit jako mocenská základna pro ty, kdo tento přesun prosadili. Má to být zdroj pro přesvědčování všech, kdo si dosud neodběhli pro otýpku.

Dnešním lidem už se horizont trochu zkrátil a spíše je zajímá život až do okamžiku odchodu na věčnost. Tam měly být onou vzdálenou nadějí penzijní fondy. Je pozoruhodné, že církev se ve své hrabivosti spojila s těmi, kdo vedle tunelování věčnosti protlačili i průhledně nevýhodnou penzijní reformu. „Druhý pilíř“ penzijního systému (po zkušenostech, jak zkrachoval u všech sousedů) se už ruší. Na řadě jsou „církevní restituce“. Velké téma pro lidovou levici.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: analýza, Jan Hus, restituce, výročí

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

libuse-zavoralova

Vážený pane Šebku,

do boje proti církevním restitucím se nepouštějí renomovaní právníci proto, že se nejedná o chybu v zákoně, takže by s tím asi nic neudělali. Tento zákon je nemravný sám o sobě,

proto, že katolická církev usurpující cca 95% restituovaného majetku v podstatě zkorumpovala ostatní nekatolické církve usmrknutím zbytku jim,

proto, že byl schválen většinou jednoho hlasu poslance, který poté odkráčel do vazby,

proto, že tento majetek katolické církvi nikdy nepatřil, ale měla ho pouze ve správě,

proto, že podstatnou část majetku získala vyvražděním a vyhnáním české protestatnstké šlechty po Bílé hoře,

proto, že 85% občanů s vydáním tohoto majetku nesouhlasí, bere se jim proti jejich vůli, takže je to krádež.

Katolíci, pokud by skutečně věřili v Boha, by neměli myslet na své vnuky, jak je zajistit, jak píšete (což vám asi říká v kostele pan farář podle instrukcí shora, aby to nějak okecal), ale na pravdu.

Ale protože na pravdu kašlou, jako vždy,

jde jim jen o moc a vliv, jako vždy,

věří nikoliv v Boha, ale ve Zlaté tele, jako vždy -  chovají se tak, jak se chovají. Jako vždy.

antoninsebek

Nutkavé chování dostat se tu do PS PČR, tu do Senilátu, tu do Bruselu etc. pomocí boje proti církevním restitucím. To už se tady probíralo mockrát a mezi diskutujícími zaujímám menšinový názor, to ano. Bylo by to tedy na dlouhé vypravování.

Používám proto jednoduchý argument: Kdyby to bylo právně nesprávné, proč se do role dobře honorovaných zachránců státu nepouští přední advokáti? Odpovím si sám: protože vědí, že by to prohráli. Ergo kladívko. Poslední průtahy s vydáváním majetku jsou opět cílenou "nepřesností". Státní moc už dávno a dávno věděla, že tento rozsah bude takový. Dvacet let to věděli a najednou "jsou překvapeni"?  Jezdím kolem skladů kulatiny. Bývalý majitel ing. Mičánek. Nyní jsou ty sklady přeplněné. Proč? Mičánek zbankrotoval a do rukou to vzal jakýsi Burešův Agrofert. A pílí v církevních lesích jako o život.

Proč se nezveřejní porovnání objemu restitucí církevních (je to pouze právní problém) s dotacemi do slunečníků, větrníků a biospaloven (což je zdroj pro nové barony)? Církev bude zachraňovat památky v hrozném stavu, starat se o ty nejtěžší marody, školit mládež. Ať jsou tady slunečníky, měsíčníky či větrníky. ALE VE VLASTNÍ REŽII. A ne jim ještě státem garantovat produkci na mraky let dopředu včetně odbytu. Kdo jiný to má?

Proč nikdo nespočítá faktor, že v dohledné době se budou muset církve obejít bez jakýchkoli dotací? Je to jeden z mála případů, kdy na svoje vnuky myslíme.  

Proč nikdo neuvede faktor, že tímto způsobem už se nebude moci stát, aby kdokoliv sesbíral 10 tisíc podpisů a mohl si založit jakoukoliv církev? Proč se nezveřejní, že tímto způsobem se tady nebudou státem financovat různé odnože party typu "Salam Alejkum"?

Udělat mejdan na Staroměstském náměstí, to nám jde. A slavnostně zbourat OP Prostějov, to také. Víte například to, že Slovenská republika produkuje o polovinu více obuvi než "Baťova" Česká republika? To vše jako příklady, bylo by jich moc. To Vám nevadí? MNĚ ANO A MOC.

libuse-zavoralova

Pane Šebku, Lenka Procházková žádnou obsesí netrpí. To asi Vy, aniž bych se Vás chtěla jakkoliv dotknout, nesete ve svém myšlení zřejmě následky katolické výchovy. Ona je naopak svobodomyslný a odvážný člověk, který se zastává pravdy, stejně jako kdysi Jan Hus.  K odkazu svého otce se může s klidným svědomím hlásit a Husovi by se mohla hrdě podívat do očí. To se o Vás při Vašem obhajování církevních restitucí rozhodně říci nedá.

( Jinak předpokládám, že řeč není o Petře Procházkové, ale Lence Procházkové, dceři spisovatele Jana Procházky).

antoninsebek

Paní Petra Procházková, památky jejího otce-spisovatele si velice vážím, trpí obsesí. To prohlašuji i coby nedoktor mediciny.

Obsesí trpí i Rovnátkova vláda. Souhlasil bych, aby krutě stíhala ty církevní hodnostáře, kteří nechávají upálit nové myslitele a přitom jim pod nohy k lepšímu spalování kladou vzácné vědecké knihy českých autorů po vzoru neblahého Koniáše. Ale to "né", česká vláda bude rozdělovat peníze na školství podle toho, kdo je hoden a kdo nehoden. Tím se hodně přiblížila církvi. Té středověké. Po vzoru Josefa Š. zařídili: Zabili jste nám Husa, tady máte přes drŠTku!

Paní Petře, jejíhož otce si vážím, bych doporučil nové předvolební téma. Právě jsem se začetl do MF Dnes o solárních baronech. Ostravský Chachar č. 1 se nemusí bát - zatím to není o něm. Paní Petro, tady je prostor ke zvýraznění se. Modráci jsou mimo mísu a přitom jde o NĚKOLIK ŘÁDŮ VĚTŠÍ PENÍZ NEŽ CÍRKVÍM!

Cituji ze strany 4 uvedeného dnešního Deníku MF Dnes: Solární účet: 4O (ano, čtyřicet) MILIARD Kč ROČNĚ tvoří souhrnná dotace pro obnovitelné zdroje energie.  25 (dvacetpět) miliard Kč míří ROČNĚ do solárních elektráren. Mluvím o malé České republice, které by se právě tato částka ročně hodila na dluhovou službu. Tedy na ouroky z úvěrů.

Že to ekomámení nařídil Brusel a Čecháček poslechnout musel? Nikoliv. Před 100 lety vypukly v rámci Rakouska-Uherska události, které předcházely 1. světové válce. Stařičký mocnář měl ve svém štítě heslo, které pravilo ve volném překladu: "JEDNOTA V MNOHOSTI (RŮZNOSTI). Proč Čecháček nepoukáže na toto heslo?

Paní kancléřka bude zapichovat stožáry větrníků do vodní hladiny, na Sahaře budou makat "slunečníky" a ve Francii a také v maličké České republice zase budou mít ten zatracený atom. Ten, který ušetřil nepředstavitelné množství CO2 v milovaném ovzduší. Ten atom, jehož "odpad" bude recyklován a našimi poučenými vnuky znova efektivně využit. Poučení vnuci budou možná i absolventy církevních škol.

Přeji Vám klid v těchto horkých dnech. Na Staromáku to muselo pálit :-)  Bůh s Vámi. Bůh je láska. Nikoliv pravdoláska.